"Sbohem," řekla liška. "Teď ti dám na cestu své tajemství. Je docela prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, to oči nevidí."
"Co je důležité oči nevidí," opakoval po ní malý princ, aby si to zapamatoval.
"A protože ses své růži tolik věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."
"A protože jsem se své růži tolik věnoval...," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
"Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška, "ale ty na ni nesmíš zapomenout. Zůstáváš navždy odpovědný za to, cos k sobě připoutal. Jsi odpovědný za svou růži..."
"Jsem odpovědný za svou růži...," opakoval si malý princ, aby si to zapamatoval.

Antoine de Saint - Exupéry "Malý princ"

Slzy malého prince

Proč pláčeš malý princi?
Probudil jsi se a zjistil jsi,
že sen byl krásnější?

To už tak někdy bývá,
že vezmou ti i poslední
tvých pár iluzí a jeden sen.

Nechal jsem vprostřed pouště
rozkvést růži,
tu růži k sobě připoutal
a nebo ona mne?

Jsi růže má, mé tušení stínu,
mé tušení vibrací...

Zlatý prach z listů ti stírám,
to jediné, co zbylo ze symboliky prstenů,
co kruhem jsou, a tak jsou věčné
nekonečné...

Zlaté jsou a nerezaví, tak jak ta láska.
Nevadnou, tak jak ta růže,
co jsem k sobě připoutal.

Jenomže slova lžou a básně asi taky...

Nad popelníkem roztržená fotka:
Svatý Valentýn s propálenou hlavou.

Nad hranicí nedopalků se vznáší dým
a svíčka, co jsme zapálili - skomírá...

Hej - kam jdeš malý princi?
Je to už dlouho,
co jsem ti dokázal
namalovat beránka...

Já vím, že to poznání něco stojí,
oč lehčí je překročit svůj stín...

Vrať se zpátky malý princi,
na svou malou planetu.