dýchám teď chvíli místo někoho jiného, protože čekám, až mi najdou jiné tělo

byla to ta tvoje holka

ve stejnokroji z křídového papíru

ta

co z trucu porodila devět odkrvených žaludků

a každého otce vraždila

sponkou do vlasů

byla to ona

hladová

a já jí na rohlík od neděle mazala povidla

a nalévala mléko z tvého prsu jen tak do hrnku

jako zlodějka

jedla

jedla ještě i s nehty na prstech

a já jí to věřila

protože podkovy už dávno nenosí štěstí když

jako kleště škrtí každý

i ten z nejužších

pohledů