rohoz (Občasný) - 5.10.2007 > Honzíku, je zajímavé, jak balancuješ ve své tvorbě mezi odvahou experimentovat, vkusem, ale i potřebou uvolnit cestu citům, zvláště pak, když mají základ v reálném prožitku. Zde v první básni výrazně ocenuji nádhernou metaforu s nezamrzající vodou i jejím klidem. Trochu se mi nelíbí, že když už první dvě sloky jsou výkladem faktů, které korunují závěrečné dvě sloky jako by jejich metaforický odraz, že začínají slovem "Když", které jakoby protahovalo onen výklad. Podle mne by stačilo ve třetí sloce napsat - Voda je tu klidná - a pak pokračovat - voda je tu klidná a přece nezamrzá.
Druhá básnička možná neměla být zveřejněna s první dohromady. Příliš smutku, kterému se podvědomě bráním. První sloka je prudká, příliš prudká, poslední naopak sdělením velmi dobrá.
Přesto si dovolím doporučit, a to proto, že si cením krásnou metaforu s nezamrzající vodou, ale i ochotu veřejně se projevit, ačkoliv určitě víš, že když jako autor máš jakési renomé, může být tvá přímá niternost odmítnuta.
