Politikovo snění

Na nádvoří hradu

hudba hrála tuš

a rudý koberec

počítal kroky státníků.

„K poctě zbraň!“

Tak vítám delegaci

a vážná tvář

prezidentů

fakt není

pro legraci.

Ještě pár kroků,

obrátka

a ke státnímu hostu

odněkud

z Afriky

pronesu zdravici.

Drc!

„Vašku vstávej!“

Prezidentem teda nejsem,

jen usnul jsem

v poslanecké lavici!