Nečekané předpodzimní z letargie vytržení
9. září 2007
Dnes večer jsem byl velmi překvapen
Když přímo přede mnou se objevila
Přišla blíž a očima řekla:
„Dnes večer jsme teď a tady.“
A z trička jí koukalo rameno
„Dnes večer jsi tady, tak já taky budu.“
A nikde jinde jsem už nebyl
Tak postupně jsme svlékali své slupky studu
A později, když pak tančili jsme každý zvlášť
Zas očima jsem hledal já ji
Tak oba dva jsme do sebe své pohledy zaplétali
A bylo dobře
Když si čas už řezal z čerstvého dne třetí hodinu
Došlo k nejhoršímu
Tak téměř bez hlásky, jen s jejím vyplašeným pohledem
Teď usínám
A každý sám teď v sobě medituje
Já, jestli spí už
A na co myslí ?
Jaké to bude zítra?
Kdo jsem jí byl?
A kým budu?
Zatím se zdá
Že střízlivost opije vzpomínky
A jako by nic
Každý jinou cestou půjdeme
Už zase..
|