Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Taková malá a taková kurva
Autor: Willy (Občasný) - publikováno 27.3.2002 (11:04:28)
 

Taková malá a taková kurva

 

„Co ti na to mám říct? Jsi normálně kurva! Nejdřív jsem si myslel že jsi, potom se ti málem podařilo mě přesvědčit že nejsi a teď vidím, že jsem měl dát na první dojem. Jsi kurva!“

Podívala se na mě hodně zmateně. Možná. Jak si mám být jistej, co ten její pohled znamenal, když nemůžu věřit ničemu. Myslel jsem si, že už jí rozumím. Myslel jsem, že jí chápu, že mi nelže. Kurva!

„Co jsi řekl? Já jsem kurva?“

„Nevím, jestli jsi doopravdy kurva. Kde a s kým chrápeš je ostatně tvoje věc. Pro mě jsi kurva, protože jako kurva přemejšlíš.“

Zase ten pohled. Zmatek, nenávist. Jenom ta láska, o jejíž přítomnosti jsem byl přesvědčen chybí.

„Můžeš mě laskavě vysvětlit, jak to myslíš?“

„Zase ti musím něco vysvětlovat? Tři měsíce si se mnou hraješ a potom potřebuješ vysvětlení? Nedělej ze sebe krávu. Jsi dost inteligentní, abys chápala o čem mluvím. Ty tomu možná říkáš koketování, ale ve skutečnosti to není nic jinýho než svádění.“

„Ty sis myslel, že tě chci sbalit, nebo co?“

Opravdu jsem viděl ironický záškub pravého koutku její nádherné pusinky, nebo se mi to zdálo?

„Tak to zrovna ne. Rozhodně bych se nepřeceňoval. Já nemluvím o tom tvém neustálém koketování tělem. Kdybych měl píchat s každou, která se mě dotkne, nedělal bych nic jinýho. Vlastně nemluvím ani o tvých řečech, i když tady už jsem párkrát taky zapochyboval. Mluvím o tvých očích. Zatím jsem vždycky city druhého člověka poznal bezpečně až v očích. Myslel jsem, že mě v tomhle nikdo nedostane. Ty jsi první. Slušnej výkon na to, kolik ti jponižuješ? Máš pocit, že se před tebou ponižuju? Jak jsi na to přišla? Co si čekala? Velkýho tvrdýho chlapa? Debílka s teatrálním zdůrazňováním svého Macho-defektu? To jsem tě asi zklamal, viď? Nepotřebuju zdůrazňovat chlapa v sobě. Když to budu potřebovat já, nebo člověk, kterýho miluju, dokážu bejt dost tvrdej. Ale na rozdíl od toho tvýho posranýho idolu si nemusím na krk věšet ceduli s nápisem jsem tvrdej. Jenže to v tvým věku asi ještě nedokážeš ocenit.“

Neodpustím si rejpnout. Nemůžu. Chci jí ublížit. Jsem chlap! Jsem Macho, do prdele!

Mám pocit, že její maska dostává trhliny. Už to dlouho nemůže vydržet. Zničím jí. Zničím jí tak, jako ona ničila mě. Opravdu jsem její svádění nikdy nebral moc vážně, ale neúspěch bolí. Moc bolí. Možná i víc než zklamaná láska. Kurva.

„Proč sem zase taháš ten věk? Opravdu si myslíš, že je tak důležitej? Proč říkáš věci, o kterých víš, že mi ubližujou? Opravdu chceš, abych tě nenáviděla?“

„Dost dlouho jsem přemejšlel, jestli ti mám tohle všechno říkat. Věděl jsem, že tě budou moje řeči bolet. A přiznávám, že mě to těší. Tak jako já jsem tobě fungoval coby panáček na hraní, ty jsi se právě stala mým boxovacím pytlem. Navíc jsem si řekl, že jestli nepochopíš o čem tady mluvím, můžeš mě nenávidět jak chceš, můžeš vypadnout z mýho života, protože ho stejně už nemáš čím obohatit. Spíš naopak. Tak mě napadá, fungoval jsem spíš jako ten panáček na hraní, nebo jako trenážér, jako někdo, na kom si vyzkoušíš, jak moc ti ta hra jde, až to budeš opravdu potřebovat?“

„Já nevím. Ani jedno z toho. Nic jsem tím nemyslela…“

„Takže platí varianta dítě. Jednoduchá slečinka?“

Tohle byla vážně rána pod pás. Ani kurva, ani malý dítě, nic co jsem řekl, nebo co jsem mohl říct by jí nenasralo víc. Jednoduchá slečinka.

Další průzkum očí. Nevím, co v nich doopravdy bylo. Já viděl hodně adrenalinu, něco málo nenávisti smíchané s opovržením. Taky hodně zmatku ( prostě malá holka ), nepochopení…

A kdesi vzadu za tím vším byla láska. Nejspíš jí tam zastrčila sama. Schovala jí co nejhlouběji, až úplně na dno, hodila na ní deku cynismu, agresivity a lži. Možná, že to byla prostě jenom další herecká etuda. Nevím.

Sklopila pohled, svoje nádherný dospělý oči schovala, snad se trochu lesknou. Doufám v to. Doufám, že jsem jí ublížil. Doufám, že na mě nikdy nezapomene.

Pomalu se zvedla, dopila čaj, hodila na sebe kabát a bez jediného slůvka odešla.

Skláním hlavu, tvář schovávám mezi kolena. Pláču. Pláču dlouho a vydatně. Párkrát naberu do plic vzduch, z pláče se stává smích, směju se víc a víc, popadám se za břicho, řvu smíchy, válím se po zemi a řvu a pláču a směju se a nemyslím.

Taková malá a taková kurva!   



Poznámky k tomuto příspěvku
angilek (Občasný) - 3.4.2002 > Jo. A pak už se všichni vezeme.Kdybychom dokázali brzdit, život by byl -oo-(růžový)
<reagovat 
Dívka s matrací (Občasný) - 26.4.2002 > No jo...Mohu mít všetečnou otázečku? Myslíte, že autor čerpá z vlastní zkušenosti nebo si v nitru vytvořil imaginární děj?
Body: 1
<reagovat 
 čtenář chlapec s polštářkem a šp - 9.3.2004 > Dívka s matrací> wahůůůůů, proč dívky s madrací nemají žádná dílka... ulehli bychom spolu do haled popsaných papírů...
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter