Den přejde v noc, noc v spánek, spánek v sen, sen v můru, můra se stává realitou…
Prázdná čerň střídá vjemy rozpadajících se nikdy neexistujících barevných animací. Černota získává nového rozměru, je stále tmavější, chladnější. Má atmosféru mrazícího boxu. Ve vzduchu vibruje pištící ticho nejistoty, jestli ten box bude vůbec někdy otevřen, jestli není černota definitivním odsouzením na věčnost.
„Kdybys měla sen a nemohla se z toho snu vzbudit, jak bys poznala rozdíl mezi snem a realitou?“* / Matrix, 1999 / Už jsi měla sen, ve kterém se ti zdálo, žes usnula a sníš? Ve vnořeném snu sis byla vědoma toho, že sníš a všechno v něm brala jako pouhou virtuální realitu. Když onen sen skončil, byla jsi přesvědčena, že to, co právě prožíváš, je realita. Myslíš, že se právě teď nacházíš v realitě? Co když se za pár okamžiků probudíš? Uvěříš, že realita, do které ses probudila, je tou pravou a že tohle byl jen sen. Že text, co teď čteš, ve skutečnosti vůbec neexistuje, stejně jako neexistují dojmy a pocity, které jsi před několika okamžiky zanechala v osobách, které sem byly dočasně naimportovány z tvého opravdového života. A když se za chvíli probudíš, okamžitě poznáš ten rozdíl, poznáš, že v novém, opravdovém světě je realita silnější, že smutek víc zatěžuje mysl, rány víc bolí, zvuky jsou hlasitější a barvy ostřejší, pak teprve všechno začne naostro a život, jednou v tom světě ztracený už nikdy neobnovíš. Budeš zaplaven oceánem reality.
Poslední zbytky tvého sluchu zaznamenávají nepříjemné vrzání vysouvajícího se boxu. Toužíš otevřít oči, ale obáváš se, že jejich odpověď tvému mozku bude pouze sarkastické „mimo provoz“. Nevíš, jestli jsi schopna poslat víčkům prosbu k vysunutí, jestli pak ty budou mít dost síly na reakci. Ani jestli jejich pokus o vykonání tvého přání nebude zabržděn pálením přimrzlých řas. Máš vůbec v tomto světě zrak? Toužíš dostat kladnou odpověď, ale tvůj strach ze záporné je ještě větší. Strach mrazivější okolní teploty se stává pánem tvého myšlení, vzruch vyvolaný cestou správy k víčkům je nekompromisně utlumen cenzurou nového diktátora. Víčka, o ničem nevědoucí, zůstávají nadále pevně zavřena nedovolujíc očím prohlédnout a zbavit se tíživého snu.
|