|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
to ticho, co mi předkládáš husté jako koprová omáčka jedno z tich, co si přímo žádá aby do něj bylo vloženo slovo a současně skrz hrudní koš opletený obavami do něj nelze vecpat ani hlásku
a když otevřu ústa to ticho mě vycpe jako lovnou trofej
polykám, hltám ticho v naději že je strávím ... a ono zmizí
začíná pálit receptory kontrolky mé kůže červeně blikají
Hrnečku vař!
a s každou minutou na ose časoprostoru ticho houstne ticho kyne vyplňuje póry láme žebra
začínám se modlit za ránu z nebe (k bohu, kterého neznám)
a ticho prostoupilo zdi valí se k sousedům a dál do vesmíru plavu v něm už sama už ve snu
a už je mi to jedno
|
|
|