V bolesti druhých se topím

a přece

nezapomínám milovat.

Modlitby v duši rozeznívají

harmonii všeho a nicoty.

Dva snoubenci, na parapetu světa.

Čím blíž tím víš a až

jednou skočí ten nekonečný pád,

co trvá jen dvě vteřiny.

 

Souznění mi v duši rýhy rýpe.

Souznění je nesplněné přání.

 

Nebýt sám, nežít sám.

Neplakat a nekřičet.

Netrpět a nefňukat

Hlavu zvednout a očima se

utopit v listí stromů.

Jarní vzduch mi pdlamuje nohy,

ptačí zpěv srovnává rozladěné struny

a vůně jara vzpamatovává,

narovnává ohnutá záda.

Rudé vlčí máky a tichý ševel obilí.

 

Alergický záchvat na čistotu přírody

její vůně a výpary.

Jaro mi voní láskou a léto sexem.

Podzim naplněním a zima smrtí.

Mlha zahalila vrcholky hor

a u řeky se ve sněhu srna brodí.

Pan Brodský žije, je on jeden z mála?

Proč i Honza Werichu býval tak smutný?

Nebylo by snažší, přivřít oči?

Jen přimhouřit. Tiše dýchat v

rytmu času.

Uklidnit nervy a srdce.

Zabalit se Bohem a ruce

se mi budou chvět.

Proč jsme ksakru každý jinde?

Ve kterém století to vůbec jsem?