Jak v mlhavých vodách,

po nichž valí se dým...

V tak jemně nekonečných tmách,

v černý stín se proměním...

V průhledný kouřový opar,

se vkrádá smutek a stesk...

V protilehlých točnách jen samý zmar

a v té tmě prapodivný lesk...

Přitahuje k sobě vše živé,

je to kouzelně lákavé.

Důsledky přitažlivosti tíživé,

smutek duše ve mně udušené...