TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 1.6. Laura

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

>		Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

---
Autor: Spring (Občasný) - publikováno 12.7.2007 (17:52:51)

Šílená svině (Občasný) - 12.7.2007 > Jednou jsme seděli u svatého Víta v kostelní lavici. Oknem na nás padaly barevné vločky. Měli jsme už zakázaná všechna ostatní místa na zemi. Drželi jsme se za ruce, přelévali si smutek máme ho už i v krvi. To byla má svatba a žádná jiná už nikdy neplatí./ kampak ses ztratila má obloho zmačká mě ve výstřihu že chci se chvíli smát a tobě bráním cokoli kromě toho co chci mít nesčetněkrát umíš rozmazaně i potichu tvá ústa

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Šílená svině

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný)