|
| |
 |
goya
Autor: gitterbox () - publikováno 9.5.2000 (12:14:20), v časopise 15.5.2000
|
|  |
| Učitel byl na ouřadě už dlouho, ale s tím s čím se setkal, tak s tím se ještě zatím nesetkal. Zvláště když se to, s čím se teď setkal, vůbec nestalo na úřadě ale ve škole. Týkalo se to jakési krve v kabinetu, nebo tak nějak. Aspoň tak to říkal ten pán v ředitelně. Učitel šel do školy s tím, že toho dne by nemusel mít žádné problémy. Problémy jsou nežádoucí a my je musíme eliminovat, né-li přímo odstranit. To, že se k svým žákům pan učitel choval férově, tak to v něm vyvolávalo žádostivost po stejném chování ze strany žáků k němu. Je to naprosto logické a není o čem diskutovat. Nic by se zřejmě nestalo, kdyby hlavní aktér krvavého příběhu Vašek před odjezdem do rodného města nenavštívil se spolužáky hostinec. Tam se všichni posílili a takto posíleni vyrazlili vstříc střetu s řadovými občany již nastupujícími do upocené šumavské lokálky. Již výpravčímu bylo jasné, že by mohly být problémy, Vašek procházivší kolem něho totiž znatelně hučel. Vrčení je totiž snadno napadnutelné. Vrčí pes a psa se někteří lidé bojí. Když ale někdo hučí tak se na to snad nedá říci nic. Snad jen konstatovat: "Vy tady hučíte!?" Proto ani výpravčí nemohl nic říci a s očekáváním problémů odmávnul odjezd vlaku řítícího se do jisté záhuby. Po odjezdu vlaku ještě výpravčí pozoroval koncová světla a teprve když mu vlak zmizel z očí odešel do svého kamrlýku a v očekávání neštěstí se zavřel do svého kamrlýku. Chlapci byli tedy na cestě. Vlak přijížděl do první zastávky, na perónu si otírali čela pěstitelé zeleniny z nedalekých přízemních domečků. Byl pátek a důchodci se odhodlali k odvážnému výletu do většího města. Jakási starší pani se chlubila že jede navštívit syna. Vašek okamžitě pochopil situaci. S těmito lidmi jezdí v pátek pravidelně, akorát dnes obklopen veselými kamarády, zdálo se mu jako by měli o něco více hlíny za nehtama. Důchodci se usadili na volná místa, jedna pani měla dokonce vnuka. Konečně se všichni usadili a ustalo šustění igelitových tašek, které našly svá místa v příhradovině nad hlavami cestujících. Ve vagónu bylo cítit napětí mezi dvěma tábory. Napětí protnul až Vašek když se konečně odhodlal vyskočit a začít pár svým kamarádům říkat že je zabije, toto své jednání okořenil tím že po sléze za čal křičet na celý vagón, že zabije všechny. Lidé se lekli. Bylo přeci jasné že všechny zabít nemůže. Jenomže to ti lidé nepochopili, mzslely jen na sebe. Každý mzslel jen na své špinavé zájmečky. Na své parciální problémy. Zahleděni do sebe dostali strach. A začali se mstít. Jakýsi pán si začal zapisovat do svého notýsku každé Vaškovo slovo. Lidi to vytušili a začali Vaška dráždit, každý ho tak trochu znal a věděl na co je citlivý. Každý znal jeho postoj k spoluobčanům typu: "učeň" Doslova mu vymámili z pusy větu že je betonář. Řekl už to přeci ve vlaku tolikrát....Vašek se rozpovídal a pán si všechno zapisoval. Všichni si šli na ruku. Vašek mluvil tak rychle že si pán nestačil všechno zapisovat. Dělal si jen heslovité poznámky. Najednou nevěděl co si má zapamatovat dřív. Všechno bylo tak napadnutelné až se mu mžilo před očima. K jeho smůle zločinec jen při vystoupení ze dveří zvolal něco, čemu přesně nerozuměl. Bylo to něco "...o krvi v kabinetě", tak to také řekl v ředitelně.
|
|
|
