Stojíš a čekáš                                        a je to příliš

najednou Prostořeká                            je tanečnice tahle hodina

i violoncello                                         -řekni: ne chtít- pro ty boky

co za večerem zní                                hořkoměkké jak Ortenovy

verše skrz který projelo                       tohle nábřeží

jako poslední                                       tramvaj jako rozskřípaný dlouhatanánský střep smích-

je to tak napůl                                     dávno Stojíš

tady a teď čekáš                                  příliš „vtom“ a v tom „sám“

Jednou ses spolehnul                           na řeku a to

tě vytáčí že neodtéká.