Byla krásná noc a já sledoval hvězdy, jak se mísily se světly lamp. Člověka to uklidňovalo.

Pak začalo pršet a na skle se objevily třepotající se kapky. Pomalu stékaly a zanechávaly za sebou stopu jako slimáci. Táta řídil a povídal si s mámou. V rádiu zpíval slepý Bocelli. Na chvíli jsem usnul. A rozběhl se po kopci a vzlétl. Letěl jsem ze školky. Náhle mi v letu upadla bačkůrka a já se nechtěl vrátit. Letěl jsem domů a bál se, že mi máma vynadá. Doma mi máma dala snídani a pohladila mě po tváři.

Vzbudil mě až tátův smích.

„Kdybych věděl, že bude konec světa, tak bych si udělal kafe, šel na balkón a zapálil si.“

„A to bys nechtěl ještě něco udělat?“

„Ne, bylo by to zbytečný.“

Na to máma už neodpověděla a Bocelliho vystřídal Barry White.

Ta odpověď mi přišla stejně divná jako mámě. Táta chodil často kouřit na balkón.

Usnul jsem a zdálky ke mně doléhala slova…

„Říkám ti, že literatura je jedno velký umění lhaní,“

„To není pravda. A co ta…“

„…je taky pěkná srágora. Neměla bys číst ty srágory.“

„Vždyť čteš jen detektivky,“ podotkla máma, zatímco táta zjistil, že zabloudil. Na okně se začala vyobrazovat jinovatka. Bylo mi dobře...

„A kdyby vynalezli stroj času...“
„Nesmysl,“ přerušil mámu.

„Proč by to měl být nesmysl? Třeba jednou...“

„Umíš si představit čas?“

„A umíš si ty představit nekonečnost?“
Pak chvíli mlčeli. Myslím, že jeden nechápal otázku druhého. Nakonec táta přerušil ticho: „Kdyby vynalezli stroj času, tak jim to stejně vybouchne,“ řekl a zajel k pumpě. Byl cítit benzín. Když jsem zavřel oči, zdál se mi sen. Byl krátký, o obrovi, který napadl náš panelák. Schoval jsem se do kočárkárny a tajně ho pozoroval. Když mě zahlédl, rozběhl se ke mně a už by mě chytil, kdyby nepřišel táta a nezeptal se: „Je máma doma?“ Pak nastartoval a jeli jsme dál do Itálie.

„Kdybych umřel, tak je mi fuk, kde mě pohřbíte. Jen chci, abyste udělali pořádnej mejdan a pozvali všechny mý známý a bejvalky.“

„Mně bude stačit, když mě spálíš a popel někam vysypeš.“

„Tak jo.“ Usmál se a objal mámu.

Pak už si nic nepamatuji. Usnul jsem a probudil se na hranicích.

***