Jo, jedna věc je skoro jistá.

Když jsem byl ještě hokejista

a doktor někdy tvář mi stehy látal,

tak na střídačce,

jak jsem na led chvátal.

Žihadla od puků gumových?

cha cha cha, slyšíte ten smích?,

ba i když ruplo v koleně,

držel jsem úsměv,

byť dost nuceně.

Ale teď, co jsem nějak zlyričtěl,

musím si přiznat, bohužel,

pokud je člověk poetou,

rány ho snadněji popletou,

začne se chovat zženštile

a je-li bolest v přesile,

slzy mu zdrhnou z krajíčku…

…a začne skládat básničku!