Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 3.12.
Svatoslav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Mnohem lépe se přetvařuje před lidmi, na kterých nám nezáleží, než...
Autor: Nedokonala žena (Občasný) - publikováno 29.4.2007 (15:51:09)

Mnohem lépe se přetvařuje před lidmi, na kterých nám nezáleží. Než před těmi, na kterých nám záleží. Pak už jsou pouze výjimky, před kterými se přetvařujeme, abychom jim neublížili.

 

„Být,… či nebýt. To je otázka, jenž si lidstvo klade po staletí,“ pronesl vždycky Pavel a tvářil  se u toho tak zamyšleně, až měl člověk pocit, že nad tím opravdu přemýšlí, nebo o tom dokonce něco ví. Stačily ale další dvě piva a byl si jistý, že odpověď na otázku „Bý…, č bý .  o je otuázkou, …. idstvo kade po štaletí,“ zná. Tak většinou probíhaly naše výpravy do lesů, na tábory, prostě do přírody. Na začátku jsme si všichni hráli na chytré a čím jsme byli opilejší, tím také moudřejší. Seděli jsme u ohně, sledovali žár, báli se chodit do tmavého lesa na záchod, vdechovali vůni a smrad pálících se špekáčků a on nám líčil teorii železobetonové konstrukce, která mu je prý strašně blízká. (On i ta konstrukce mají údajně dlouhou životnost, budou je lidé obdivovat i za padesát let, jsou něčím, bez čeho by se lidstvo neobešlo…) Byl to jednoduše kluk, kterému by každý cizí jedinec přisoudil označení narcista. Ale nebyl. Nikdo z nás nebyl a přitom jsme se vzájemně oslovovali Bože, Bohyně, První smrtelnice, Druhá smrtelnice a dokonce i Ďábel. Většinou nás měl každý za naprosté blázny, nebo jak to ti "polosmrtelníci" nazývali. Nás ale názory okolí zajímaly asi stejně jako slepého východ a západ slunce. Na „dobrodružné výpravy“ jak tomu Pavel říkal, jsme vyráželi zpravidla jednou za měsíc a vždycky to stálo za to. Pavel byl vlastně ten Bůh a mě -  jeho přítelkyni – připadla přezdívka Bohyně. Měli jsme s spolu božský vztah asi pět let, za kterých jsem ho poznala natolik, že jen otevřel pusu, - věděla jsem, co chce poznamenat. Podle jeho pohledu mi bylo okamžitě jasné, jakou má náladu. Kdybych odjela do Chorvatska a na pobřeží by se válely stovky ponožek, poznala bych, která je jeho. „Výt či nevýt. To je otázka, jenž si Božstvo klade,“ vykřikl Ďábel, který si troufnul vyrazit na průzkum terénu zcela sám. „Tak Božéééé, pojď za mnou. Vymyslíme pro holky nějakého božského bobra odvahy." Věděla jsem, že Pavel nevstane. Zrovna si totiž rozdělal pivo a byl by hřích, nechat ho jen tak netknuté. Měl řadu zvláštních názorů, přes které "nejede vlak." Nemůžu říct, že bych ho po těch letech "chození" neměla ráda, ale stal se prostě brčkem. „Člověk má na světě spoustu známých a kamarádů, ale jen hrstku opravdových přátel,“ s touto větou, kterou kolem sebe často slýchám, rozhodně souhlasím. Pro mě jsou tito opravdoví přátelé brčka, kterými piji pivo. V.I.P. brčka. Každé je v něčem jiné, ale všechny mi způsobují příjemný pocit prostřednictvím nápoje, který přes ně dostávám do těla. Ne z každého bych chtěla nasávat život a proto si také brčka – své opravdové přátele – vybírám. Pavel byl kdysi nějakým komponentem piva. U toho ohně jsem ale cítila, že mi začíná být víc brčkem, než součástí piva. Že je víc přítelem než partnerem.

„Teď si rozdělal lahváče!!! Bohyně to bere ochotně za něj,“ zakřičela jsem na Ďábla, který se zrovna prodíral někde mezi smrčky, vedoucími k jeskyni. Vstala jsem a v šoku z náhlého pohybu shodila něčí zmrzlý párek do ohně. Chtěla jsem se omluvit. Než jsem dala dohromady srozumitelnou větu, došlo mi, že byl můj. Nad svou opilostí a hloupostí jsem se raději nepozastavovala a vyrazila jsem za Ďáblem. „Bohyně se blíží, ale je slepá. Jak to u vás v pekle řeší,“ chtěla jsem ještě něco stupidního dodat, když na mě ten „debil“ vyskočil. Úlekem jsem uskočila a spadla do nějaké jámy. Ďábel se jenom „chlamal“. Po delší odmlce mu došlo, že bych nemusela být zcela v pořádku. Sešplhal za mnou a začal vyzvídat, jestli žiji. „Bohové neumírají,“ podotkla jsem suše s pokusem o úsměv. „Počkej, podívám se,“  začal mě osahávat a já si stále myslela, že hledá nějaké otevřené zranění, zlomeninu. Myslela jsem si to i ve chvíli, kdy už by normální „polosmrtelnice“ z díry vyskočila a prchala. Najednou jsme byli oba nazí a v nějaké „poloďábelské, polobožské“ díře si to rozdávali. Pak už jsme nebyli opilí, ale na půl střízlivý. Něco mě začalo kopat, fackovat, křičet. Bylo to svědomí. Podvedla jsem přítele, i když pro mě byl už pouze brčkem. Rychle jsme na sebe naházeli věci. „Půjdeš první? Já bych tady nějakou dobu počkal a pak to zkusím uhrát na to, že jsi mě hodila do jámy a uteka,“ pousmál se a dal mi pusu. Nevěděla jsem, co Ďáblovi říct. Nevěděla jsem, jak se na Ďábla dívat. Vyšplhala jsem se na povrch zemský a vracela se k ohni, kde už polovina lidí spala. Bůh ale ne. Strašně se něčemu smál. Týkalo se to železobetonové konstrukce. Já si sedla a nevěděla, co mám říct. Seděla jsem tam do rána a nevěděla, jak a kam se dívat. Když jsem se vrátila domů, rozbila jsem všechna zrcadla na tisíce kousků. Dívala jsem se na střepy a netušila jak své chování komentovat.


Poznámky k tomuto příspěvku
Quotidiana (Občasný) - 30.4.2007 >

není to až tak špatný, ten nápad s oslovováním "bože a bohyně" je fajn i s dáblem, který bohyni svedl a rozbitá zrcadla se mi taky líbí...

ale mám pár výhrad:

- stačily 2 piva... a byl si jistý (Pavel? člověk?)

- tak probíhaly výpravy..... včetně líčení teorie železobetonové konstrukce

- narcista? protože mluví o té konstrukci (z textu to tak trochu vyplývá, ale narcista je spíš člověk zaměřený sám na sebe)

- proč se ve svém věku bojíte do lesa? (12 vám asi nebude... ale to je vedlejší)

- stal se brčkem?? - jen tak bez ničeho uvést takový terminus technikus, a pak to vysvětlit takovým trochu chaotickým způsobem... to se mi moc nelíbí (nebo jsem z jiné generace a u nás se brčko neříká...)... jestli jsem dobře pochopila, co to to brčko je, tak bych asi napsala něco jako: "člověk, skrze kterého získávám energii do života, tak jako brčkem nasávám chladné pivo v horkém dni"...nebo tak něco

- prodírat se smrky vedoucími k jeskyni - pokud vedou k jeskyni, tak asi není nutné se jimi prodírat... spíš prodírat se smrky, za kterými je jeskyně

- zmrzlý párek v lese?? - pokud jste si nedělali ohníček před chatou tak jste tam ty párky museli donést a ony docela rychle rozmrzávají... to je jak zakopnout o slunečnici na antarktidě, je to možné, ale musíš vysvětlit proč a jak je to možné...

- vyskočil na mne... to asi byl předtím někde schovaný... nebo jen tak na tebe skočil z radosti či neukojené vášně....

 


Body: 3
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter