17.týden Sponzorováno pobočkou firmy
Corkovi kurýři a spol.
Seclusion Street, 713, New Beckyard, Montana
Od nás
Až k Vám
>>> Ing. A.J.Barder
>>> Miranda Walksová
>>> policejní kadet Paul Elders
Pokud objevíte něco nového ohledně této městské záležitosti, neváhejte kontaktovat
VYŠETŘOVACÍ ODDĚLENÍ místní policie. |
Městské zastupitelstvo důrazně varuje obyvatele města i občany žijící nikoli pouze v bezprostředním okolí
(včetně Lullabyville, Billings a Waterfair).
Místní policejní úřad stíhá nebezpečného zločince. Jeho způsob vražd poukazuje na srovnatelné série brutálních zločinů v sousedních státech.
Bohužel nelze uvolnit více informací. Policejní náčelník však slibuje uveřejnit další údaje, jakmile to policejní úřad uzná za vhodné.
Nevycházejte večer po setmění samotní. Nařízena je policejní hodina 20:00. Patrně se jedná o bezohlednou a velmi nebezpečnou osobu!
|
V možné souvislosti s případem se pohřešují tyto osoby: |
Redaktor místních novin ani netušil, že v brzké době bude opravdu o čem psát.
<> <> <>
„Tak zbrojní pas chcete, jo?! Asi vám bude muset stačit tohle.“ Olysalý prodavač náhle zíral do hlavně velké pistole a zároveň do brunátného obličeje, jehož barva výrazností přebíjela černý lak zbraně.
Prodavačova ruka dokončila svůj pohyb, položila balíček zásobníků na desku a skoro pudově začala sklouzávat dolů pod pult, kde ležela brokovnice.
Kohoutek se s cvaknutím natáhl. „Ani na to nepomýšlej,“ říkala pistole stejně jako ten hajzl, co jí mířil. „A teď se otoč…“ zaznělo otráveně. Bezmocný prodejce zbraní se podřídil. V tomto okamžiku viděl nevítaný host záda jeho košile. Pistole kmitla a dno zásobníku udeřilo muže do spánku.
Ani ne třicet sekund nato vyběhl lupič z Rodneyho prodejny zbraní a upaloval ke svému autu bez ohledu na to, zda ho někdo vidí. Kdyby byl tušil, že v příštím momentu vstoupí do krámu prodavačova známá, která neodolala jej navštívit a která stejně tak neodolá nutkání ihned zavolat policii, zřejmě by pár nově získaných nábojů našlo cíl v její hlavě.
Seděl ve svém Fordu a ujížděl pryč, pryč z města. Jenže, ksakru, hned za prvním rohem se na něj pověsilo policejní auto. Policisté tady nebyli žádní pomalí zelenáči a taky kvůli všeobecnému poplachu tušili, s kým mají tu čest. Ještě dřív, než spustili červenomodrý majáček, přejeli do druhého pruhu silnice a bok jejich vozidla tak byl kryt svodidly.
Ujíždějící zlořád se dostával do varu. Vypadalo to, že pokud nezastaví, policisté spustí palbu. A taky že jo. Vzduchem třeskl nejdříve varovný výstřel a pak začaly bzučící včelky z policejního revolveru útočit na kola Fordu. Po tváři jeho řidiče se teď rozléval zlomyslný a pobavený škleb. Loktem levačky přidržoval volant a prsty pravé ruky sevřel pažbu své černé pistole. Útroby černého zabijáka za malý moment vyplňoval zásobník s třinácti náboji s červeným proužkem a nápisem H.E. / A .P. Pak sroloval okénko. Čekal už jen na vhodný okamžik.
Asi 100 yardů po silnici skrz obytnou čtvrť semafory svými pestrými víčky signalizovaly křižovatku. Natáhl úderník. Teď nebo nikdy. Ford už krvácel z pěkných pár šrámů; jedna ze střel dokonce sklouzla po gumě a prorazila karoserii.
Zakvílely brzdy a Ford notně zpomalil. Těsně před křižovatkou jej policejní hlídka předjela a to byla Johnnyho chvíle. Mohutná 9mm pistole vyplivla oheň a speciální střela se vydala vstříc policejnímu Land-roveru. Prorazila blok motoru a malým výbuchem rozervala celý předek vozu. Ten se stočil do smyku a jako kouřící pomuchlaná kovová krabice se ztěžka zastavil o lampu.
Johnny Devítka ve Fordu sešlápl plyn, nestaraje se vůbec o policisty nebo o to, co z nich zbylo. Jeho hlavní myšlenkou bylo vypadnout. V tomhle státě pro něj začínalo být trochu moc dusno. Oklikou přes pár zapadákovů se vyhnul policejním zátarasům, které v tu dobu už určitě na výpadovce byly, zařídil si pár věcí a zakrátko už přejížděl hranice státu Idaho v novém voze.
<> <> <>
Objevila se silueta pachatele. Třesk. Díra v nadočnicovém oblouku. Třesk. Díra v hrudi. Třesk. Loketní kloub.
„Tak co, Haggarde, jak šlo střílení?“ - - „5 účinných ran z osmi, hochu,“ odvětil mu starý chraplavý hlas s trochou hořkosti. - - „Já mám potvrzených sedm, starochu,“ odvětil mladý hlas a byl v něm slyšet úsměv. - - „No no, jsou určitě i starší a nepotřebnější lidi než já, …inspektore!“
Inspektor Buick vystavil svůj nový odznak slunci a hrdě pohodil rameny své nové černé uniformy s prýmky. Zvykal si na to být oficiálním vyšetřovatelem.
Detektiv mu před chvílí gratuloval a stiskl ruku, a pomyslel si, že za povýšení vděčí Buick z jisté části právě jemu, a to nejen díky pár slovíčkům, které Haggard na jistých místech v jeho prospěch utrousil. „Děkuju, starochu,“ řekl Buick prostě a v očích se mu zračil těžko skrývaný obdiv. Haggard na něj familiérně mrkl.
„Inu, a já si jdu pro nový zásobník. Ještě si trochu zastřílím a zkusím doplnit ty procenta úspěšnosti.“ Sám pro sebe si Haggard pomyslel: Jamesi, jsi starej vrak. Už tu Pětačtyřicítku nezvládáš. Úspěšnost máš pod 80%. Ksakru, zatracenej certifikát.
„Nepřijde ti, Buicku, že celá tahle Zkouška obranyschopnosti je jeden velkej humbuk, aby ti nahoře ukázali, že z nás cvičí bojovníky a bojují se zločinem?“ - - Buick byl teď trochu překvapen. „Umět přesně střílet se vždycky hodí. Proč ten zahořklej tón, detektive?“ - - „Víš, Buicku, když já chodil na akademii a měli jsme střeleckej výcvik, a Pámbů ví, že už je to hodně dávno, byly srážky s gangstery na denním pořádku. Krom takovejch -promiň mi to- blbin jako jak odrážet střely služební kabelou nás taky učili, že se většina přestřelek odehraje třema až pěti ranama na vzdálenost ne větší než deset metrů. A to je ti veškerá přesnost a dostřel na houby, tady pracujou reflexy spojený s dobrým ovládáním zbraně. To kapesní dělostřelectvo, co nosíme, je tady spíš ke škodě než k užitku.“
Buick se zamyslel: „Možná na tom něco bude. Pythonův revolver se špatně nabíjí a kolt vzoru 1911 je zas tak silnej, že pachatele prostřelí a může to koupit nějakej kolemjdoucí. Už prý pár takových případů bylo a strážník šel k soudu. - - Haggard kývl. - - „A jakou bouchačku vlastně nosíte vy? Nikdy jsem si nevšim‘ ,“ a Buick upřel svůj pohled do Haggardova podpažního pouzdra.
Detektiv povolil poutko a s opatrnou elegancí vytáhl zbraň na denní světlo.
„Starej Colt Detective Special na náboje s ráží PP-pětina palce?“ zkusil to Buick.
„Potěžkej si ho.“
HLASUJTE A OVLIVNĚTE DĚJ dalšího dílu!
VARIANTA 1: stínový vrah pošle Haggardovi dopis, a uvnitř nebude nic jiného než malá nálož sloužící k usmrcení.
VARIANTA 2: stínový vrah si usmyslí oba vyšetřovatele rozdělit. Počká si na inspektora Buicka a napadne jej s úmyslem jej vřadit na dlouhou dobu.
VARIANTA 3: pokřivené mysli není cizí ani intrika. Pokusí se detektiva dostat z funkce a zbavit jej tak policejních pravomocí. Do případu by se pak vložila speciální vyšetřovací skupina.
VARIANTA 4: vrah se rozhodne čistě pro své potěšení polici vydírat. Unese Mirandu Walksovou a bude použije ji jako páku na místního měkkého policejního šéfa..
