vlehnu do modřin vlastních iluzí

chvilku poválím zlomený zub času

do otevřený rány naliju trochu petroleje

zapalovač mě neopustí jako věčnýho kuřáka

– dílo je tedy skoro hotový

děsivý chvilky při přejezdu čtvrtkou hovězích hlav

uprostřed rozpumpovaný noci raděj nevnímám

zní to jako paskvil

– realita je dost podobná

v kakafonii výkřiků vnímám

jenom ten digitální čas v tramvajích

– stejně nestíhám

iluze zas chcíply

– takže opět porubu vlastní svědomí

1.2.2007