Neodejde ta mrška toulavá

Je to tok myšlenek v konečcích spřízněných osob

Svět je legrační

– od začátku do konce věků

Shlížím ho na chůdách podepřených o Atlase

– nezastírám,

že jsem se upsal papíru

Neznám chod času ostatních zaregistrovaných

Proto vyjdu ven až po setmění,

abych našel přírodu

Její složky si ukládám do nočního stolku

Ty jedna mrško – zase jsem se zatoulal…

28. 1. 2007