Probudil jsem se a zjistil, že moje ruce, kdo ví, kdo jim dal svobodu, ve spěchu pobíhají po bytě a starají se o ostatní části mého rozpadlého těla. Pravačka v koupelně vyškrabává nohám špínu zpoza nehtů, levačka zatím u zrcadla potírá obličej krémem proti akné. Na koberci se válí můj trup, trpělivě čeká, až si ruce odbudou své povinnosti, a dopřejí mu jeho padesát polokliků. Zadek čeká na záchodě na utření. Mě se nechce vstát, tak ležím a pozoruji. Pozoruji své oči v umyvadle, ne a ne se rozkoukat, svoje vnitřnosti nedbale roztahané po celém bytě, plíce, co nakloněny přes parapet okna vykašlávají sajrajt předešlých dnů, svůj penis, co se pod studenou sprchou snaží probrat z pravidelné raní erekce. Pravačka spěchá na záchod utřít už netrpělivě mručící zadek, levačka zatím mezi dlaň a loket namotává moje vnitřnosti. Pečlivě srovnané je cpe do odpočívajícího trupu a už ručkuje po skříni, přeskakuje na lustr, šplhá až nahoru ke stropu, kde se jak balonek plněný heliem vznáší můj žalostně prázdný žaludek. Plíce se už v okně třesou zimou, pleskáním se na sebe snaží upozornit. Nohy se vydali k záchodu, opírají se o sebe jako dva opilci. Pravačka v koupelně vyhání lupy z vlasů, omývá obličej a natírá ho další vrstvou krému proti akné. Cvrnkne rozespalé oči pod víčka, jen zběžně projede uši vatou a běží k oknu připálit plicím cigaretu. Nohy si přisedli na záchodě k zadku a už mnohem jistěji, se zadkem srostlé, míří do koupelny hledat zatoulaný penis. Dokouřivší plíce se plazí přes koberec k trupu. Protáhnou se kolem již přerovnaných orgánů, hezky až nad žaludek, na své místo, tam kam patří. Levačka ve skříni hledá čistou košili. Pravačka z pod polštáře vyškrabává zválený mozek. Nohy, už kompletně osazené, postávají před zrcadlem...
Za chvíli už si mé zkompletované tělo dopřává porci padesáti tradičních ranních polokliků. Ještě dopnout knoflíky, stáhnout kravatu. Pak už jen bouchnutí dveří. Mé tělo je pryč. Skoro kompletní jde do práce, bere si zdarma rozdávané noviny, jede metrem. Kompletní, až na pár uhnilých zubů, zapadlých za postelí. Říkají si: Jo jo, my už nikam nemusíme.
|