Poušť spálená nenávistí

Nerodí, nehřeje, neosvěží

Slzy kdybych mohl ronit

Zaléval bych ji

Aby alespoň sůl

V ní se usadila

Co je, je na jejím dně

Kam se ztratil život?

Plynu jako netečný vzduch

Nad jejími dunami

A hledím do dálky

Nic než suché křoví

Kdoví, možná pták

Proletí nad obzorem

A protne křídli její

Zdánlivou nehybnost

Jako kosti zlosti a zbabělosti

Uložené v kamenném sarkofágu

Nezpívají, nemluví, nežijí

Co jsou zač?

Patří mně nebo

Někomu z mých nepřátel?

Přítele bych tu nehledal

A jak právě tady mi někdy chybí.

Snad ještě než si do ní lehnu

Vyprovodím všechny kostlivce

Abych až naposled nebi zamávám

Spal jsem sám, tak jako vždycky.