Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 26.11.
Artur
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Dešťový podvečer
Autor: Oplatka (Stálý) - publikováno 4.2.2002 (17:39:25)
Déšť neustával. Pršelo vydatně už přes půl dne a temná šedost zatažené oblohy znásobovala pocit marnosti, který ji uvnitř svíral.
Za ta léta přivykla studenosti a nevlídnosti zdejšího podnebí, ale ten dnešní déšť byl jiný, jako by dokresloval její opuštěnost a bezúčelnost jejího života. Její pokojík byl temný a vzbuzoval v ní pocit pasti, do které byla chycena. Jako by chapadla bezvýchodného smutku, vysouvající se ze všech čtyř stěn i z prázdnoty venku, obkličovala a uzamykala její duši. A jako by ta její duše klesala čím dál níž.
Šedavé slzy se rozpíjely na okně a jejich neustálé kapání dodávalo římse plácavě lesklou podobu. Stékaly a padaly dolů do ulice, nesmírně vzdálené, dole v nepředstavitelné hloubce. Ulice se opravdu zdála být neskutečně daleko, už matná plocha okna jako by z ní dělala jiný svět, svět schovaný kdesi hluboko ve vědomí, pozoruhodný a zvláštní svou nedotknutelností.
V hloubce řinčely tramvaje a jejich zvonění upomínalo na něco dávného, dalekého, tak dalekého, že to bylo téměř neskutečné. A výše nad ulicí byly domy, domy se svými řadami prázdných, dokonale vyplakaných oken. A domy zakryté přemokřelými víky střech, neosobních a bezvýrazných, s trčícími pahýly komínů. A nad střechami byla obloha.
Lekla se, když na ni poprvé pohlédla, samostatnou, odloučenou ve své nekonečnosti. Ale pak se do ní hluboce zadívala, do její šedé roztrženosti, plačící věčným pláčem, a kdesi v největší hloubce duše pocítila, že ten déšť nikdy neskončí, tak jako nikdy neskončí marnost, s jakou na něj hledí. Nebe jako by ji volalo k sobě, a čím déle hleděla a čím hlouběji pronikala, tím více se jí zdálo nemožné odtrhnout pohled, protože mezi mraky a jejíma očima vzniklo pevné vlákno, které se zdálo být čím dál těžší přestřihnout pohybem víček.
Jejím tělem prochvíval hluboký, zjitřený chlad, který vklouzl i do její duše a celou ji zalil svou šedavou přízračností. Nedokázala by se už ani pohnout, její tělo zůstávalo ve strnulém klidu, který v ní zpětně vzbuzoval dojem, že něco jako pohyb přestalo existovat.
Aniž by odlepila oči od hlubin nebe, projížděla vnitřním zrakem všechny končiny svého těla, od ramen dolů k rukám, jejichž prsty byly nehybně propleteny, a pak ke stehnům, na nichž spočívaly, a opět dolů k nohám, dotýkajícím se v lehkém překřížení, a pak nahoru, stoupajíc od pasu k hrudi, neznámě lehké, až se nakonec dostala krkem k hlavě…a pak její vnitřní pohled splynul s vnějším, a naplno se zabodl do mraků.
Pokoj zalévala zahuštěná šedost přelévající se temnoty a ulice dole se rozblikávala světly, kreslícími pruhy na promáčenou vozovku.
Kdokoli by v tu chvíli vstoupil do pokoje a spatřil u okna sedět nehybnou ženskou postavu s očima skelně upřenýma na oblohu venku, pomyslil by si, že určitě není normální.



Poznámky k tomuto příspěvku
offinka (Občasný) - 4.2.2002 > nejak se mi to nezda ...nema to jak si napsala dej a to ja nemam rada ...ani zadnou myslenku ...ale taky mivam takove pocity , hodne casto ...a nema rada tu sedost , dalku a hloubku proto 3 ...pripomelas to, co boli
<reagovat 
offinka (Občasný) - 4.2.2002 >
Body: 1
<reagovat 
Rezi (Občasný) - 6.2.2002 > Ten závěr není normální..... Nevím, možná by si mohl kdos pomyslet i něco jinného. Tyhle pocitovky jsou na hranici s poezií, popisovat krajinu umíš báječně, možná to opravdu chtělo okořenit trošku dějem.....
<reagovat 
toono (Stálý) - 19.3.2002 > mnam, mnam, oplatko...
<reagovat 
čtenář Honza - 25.3.2002 > Nechápu, proč vám tu vadí nedostatek děje. Ta povídka přeci není o ději, ale o pocitech, o náladě, o atmosféře a to vše je zde popsáno dost dobře. Sám přiznávám, že v knížkách, které čtu někdy delší popisy nemám moc rád a někdy je i vynechávám, ale proč by nemohla jako svébytný literální útvar existovat povídka vyjadříjící stav duše, nitra. V tomto konkrétním případě to na mě působí dosti depresivně, ale to neznamená, že to není skvěle napsané. Proto nechápu ty negativní ohlasy.
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter