|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Pravdepodobny puvod slova duse
Autor: Zefram (Občasný) - publikováno 23.1.2002 (13:26:10)
|
|  |
V dnesni dobe je asi nejsnazsi jako analogii pouzit pocitac, protoze jej vsichni pouzivame a do jiste miry mame alespon zakladni poneti, cim je. Z jineho duvodu jsem si prave pocitac nevybral, nic v tom prosim nehledejte.
Predstavme si dva pocitace, tytez typy vybavene stejnym softwarem. Zminene programove vybaveni ma za cil shromazdovat jista data v kooperaci s druhym pocitacem a na tomto zaklade vydavat jiste prikazy do periferii. Program funguje tak, ze zadny povel nebude vykonan, pokud se na nem oba pocitace "neshodnou", tedy pokud jej ve stejny cas oba nevydaji.
Jelikoz oba tyto pocitace jsou napojeny na odlisne periferie, jiste budou data v jejich pametich jistym zpusobem odlisna. Velikost rozdilu neni prilis dulezita, nicmene nejake predpokladejme. Na zaklade odlisnych dat vsak oba nemusi nutne dojit ke stejnym zaverum. Proto program obsahuje pojistku ve forme moznosti vymeny vsech vstupnich dat a jejich vzajemne kontroly.
Co se stane ve chvili, kdy jeden z pocitacu dojde k zaveru, ze je treba vykonat jistou operaci, zatimco druhy nikoliv? Prvni posle druheme veskera sva data, aby je posoudil. Sam udela totez s daty druheho. Pokud nyni dospeji ke stejnemu vysledku, operace bude provedena, v opacnem pripade nikoliv.
Proc o tom ale mluvim. Na jedne strane muzeme o cele situaci mluvit v technickych pojmech, jak jsem to ucinil ja. Co vsak komukoliv brani, aby to popsal naprosto odlisnymi slovy? Prvni pocitac dospel (nikoliv vypocital) k rozhodnuti (vysledku) na zaklade vlastni zkusenosti (vstup z periferii). Bohuzel s nim druhy pocitac nesouhlasil. Prvni se vsak druheho pokusil presvedcit tim, ze mu vypravel, co vlastne videl. Druhy se na zaklade jeho vypraveni rozhodl ...
Jak vidno, mohu totez popisovat dvema zpusoby. A jak se domnivam, z tohoto duvodu existuje i utkvela predstava duse. To, co se udalo mezi dvema pocitaci, je situace celkem dobre myslitelna i pro lidi. Prvni clovek je v roli nekoho, kdo dojde k jistemu rozhodnuti, a snazi se presvedcit druheho o tomtez. Napriklad novinar, ktery se stal svedkem nejakeho valecneho konfliktu, presvedcuje prostrednictvim novin ostatni lidi k nejakemu cinu.
Prvni zpusob popisu nalezi vedeckemu nazirani na svet, druhy naopak tomu, jak sami lide vidi sve jednani. Oba popisy jsou stejne mozne, nikoliv vsak ekvivalentni. Prvni umoznuje odhalit priciny veci. Nemluvi o nejakem obecnem rozhodnuti, ale o konkretnim vypoctu, ktery byl proveden podle jisteho programu. Druhy se omezuje na pouhy popis vnejsich priznaku toho, co se skutecne stalo.
Domnivam se, ze duse a dualismus vubec je prave dusledkem takovehoto zdvojeneho videni tehoz. To plati i pro jedince samotneho. Veskere nase vedeni o tom, co se stalo, vychazi z pameti. Ovsem v pameti zcela zrejdme nemuze byt obsazen kompletni popis stavu celeho mozku ve vsech minulych casech. Proto nastupuje zkratka, predstava osobnosti, ja, ktere cosi kona. V pameti je pak obsazena pouze informace o tom, co ono ja vykonalo, nikoliv kompletni deterministicky popis toho, co vse se stalo.
Nase zakorenena predstava jakehosi ja tedy nutne neznamena, ze nejake ja skutecne existuje. Dokonce takove ja existovat ani nemuze, jak jsem ukazal minule.
|
|
|
