Ten hřbitov,

ach ten krásnej, kamennou zídkou obehnanej hřbitov

tam mezi poli za jarní , květy vonící, českou vesničkou...

Hnědočervená suchá hlína se neodvratně vrší

na černou rakev čerstvého nebožtíka

rukoulopatou starého hrobníka...

Pan farář a ostatní svátečnětmavěodění

smuteční hosté pomalu odcházejí

úvozem po prašné cestě,

slunce radostně svítí,

vesele vyhání bolest z vyděšených srdcí

a svojí září prorokuje

pokračování dalšího krásného života...

9. 5. Léta páně 2005.