Ranní mlžný opar, který zkrývá krajinu před zraky nedočkavců,

jako chobotmice nad skalním útesem.

Vlhko, které prosytilo zem, prochází vším, zemí, tebou i mnou,

vším, co vidíme, kam naše oči dohlédnou.

Vláha, která posiluje, která chlácholí.

Závoj, který se pomalu zvedá, jako záclona v zatemnělém pokoji.

Slunce proniká vším, očišťuje a přináší naději do vlhkých pokojů.

Osudy, které jsou nasyceny mlhou, vodou i sluncem, jako barvy na malířském plátně.

Stromy, listí, zem i my, to vše je jednotnou symbiózou, která tvoří hranici mezi životem a smrtí.

Vše přijímáme se silou touhy po životě,  který tvoří i ničí.

Jako řeka času která přináší naději, život i smrt.