seděl jsem sám,

dlouhých dvacet let,
cela byla studená
a smutek jako led.

psal jsem básně o život,
ne snad, že bych musel
snad jsem chtěl,
o tom jak prožít
a ne přežít ho.

a pěl jsem písně,
o štěstí svobody,
a omamné vůni
družných žen,
v kraji holých stěn
a nekončící tísně,
hrál jsem zas jAmora,
milován a svoboden.

stal se ze mě dobrý
křesťan,
v každodenních rozmluvách
s Bohem v žárovce,
potkal jsem i pravý
Islám,
zachycen ve vzduchu,
co dral se mi na
plíce.