miroslawek (Občasný)

Elsemera: Nebudu se vyjadřovat k ničemu jinému než k rytmice a rýmům, zbytek není příliš komentovatelný. Zkus si nastudovat něco o zákonitostech vázaného verše. Asi by bylo dobré umět si zodpovědět otázky jako:

Co je to verš?

Co je to rytmus?

Co je to rým a jakou má ve verši funkci?

Doporučil bych ti Hrabákův Úvod od teorie verše, ale to asi neseženeš, takže zyto otázky pominu a podniknu krátký beznadějný pokus zhustit stovky stran do jednoho odstavce.

český verš je sylabotónický = je založen jak na rozložení přízvuků tak na počtu slabik

v češtině je přízvuk vázán na počátek slova, resp. s ohledem na pravidla o proklizi a enklizi (jako třeba, že přízvuk přechází na předložku)

verš se (podobně jako molekula na atomy) dělí z hlediska rytmu na menší jednotky, tzv. stopy, kterých je teoreticky mnoho, ale v češtině mají praktický význam jen dvě - daktyl a trochej; pak se dá mlubvit ještě o jambu, ale tam už je to složitější.

daktyl - tři slabiky, první přízvučná, tj. prakticky každé tříslabičné slovo, značí se U - -

trochej - dvě slabiky, první přízvučná, tj. prakticky každé dvojslabičné slovo, značí se U -

verš je organizovaná struktura stop, která vzbuzuje tzv. metrický impuls = očekávání, že se bude v dalším průběhu opakovat

metrum, metrické schéma je ideální představa rytmické organizace textu, rytmus pak jeho konkrétní naplnění, realizace

Máš-li tedy první dva verše:

Já vím měla bych slyšet krásu tónů
Jak vzadu tak vpředu tlukot zvonů

odpovídá to v zápisu, kdy přízvučnou slabiku značíme X a nepřízvučnou x

X X Xx x Xx Xx Xx

X Xx X X Xx Xx Xx  

vidíme, že počet slabik odpovídá (je shodný, ale to není podmínkou), ovšem co se týče rozložení odpovídajících si slovních přízvuků je to horší, trochejské řady začínají až v polovině veršů, na začátcích máš docela dost neujasněný bordel, podobně je tomu ve zbytku textu.

Rým = zvuková shoda (celých) slabik na konci veršů, česká norma stanoví dvě slabiky jako minimální počet, v případě slov jednoslabičných stačí ona jedna slabika, avšak měla by být uzavřená tj. ve dvojici mrak / tak rým je, ve dvojici máma / jsi má nikoliv. Pojmy asonance a konsonance nebo hláskově neshodný rým tě mást raději nebudu, i když se ti to tam vyskytuje.

Rým má ve verši funkci rytmickou (posiluje cítění rytmu), eufonickou (dejme tomu zvukovou, zvukomalebnou) a také významovou - ta na tom ve špatných verších, jako jsou tyto, bývá nejhůř. Rýmované slovo by mělo být zatíženo významem, čím víc se ti ho tam podaří dostat, tím lépe - a rýmovat by se mělo jaksi mimochodem. Technicky je rovněž dobré je ve dvojicích kombinovat různěslabičná slova rozdílných slovních druhů, zrýmovat dvě přídavná jména umí každý, tedy pardon, ty ne: krásný - zhaslý se moc nerýmuje.

Tak to jsme si jen tak lehoulince nastřelili... a představ si, že bych to dělal každému, deset životů by mi nestačilo na takovou činnost. Přitom je to jen tvoje mínus, že nevíš, co činiš - tak se nediv "neokomentovávajícím" reakcím mučených subjektů.

Brontosaurs + Martin: verše zcela bez diskuze nemají dobrý rytmus, pánové... řekl bych, že autorka o metrice ještě příliš mnoho netuší a lépe než chválou byste jí prospěli pravdivým ponaučením.

Vio: Ale Péťo, jako bys netušil, že to Elsemera takhle nepobere.