Divnou krajinomalbu
vidím v mlze
ve slepé uličce
místo krajiny z masa a kostí
Nemám ale mnoho času ---
Léčím se
čajem z kopru polévám
všechny své výčnělky
pod křídlem komára dostávají
růžolící nádech ---
Na okně
stoleté závaží
vcuclo kapku medu a teď blouzní
oči stáčí k obloze
nejkratším směrem ...
Bez reptání
vlévá se voda do nastražených
pastí
uhnětených
pod svíčkou života
křičí
huláká ---
zatímco všichni už dávno spí
na rohoži
z plastů ...
|