Kdoví, jací ještě ptáci
zapomenou přilétnout
ke dveřím stáje
mých plnokrevníků,
tepajících žil,
žhavých vášní,
a pulsující krve..

Jakoby zapomněli,
že i na chlévech
lepí hnízda vlaštovky,
aby vyseděly
nová lehká křídla
letící fantazie,
aby zaznělo
máchnutí perutí,
volnost rozhodnutí,
ke kterým dálkám
se vydat,
zda v hejnu,
či samy....

Kdoví,
jací ještě ptáci
mě opustí,
letíc za svobodou
a pak nastane
ta chvíle houfování,
kdy shodím holínky
a připnu si křídla!

Jak krásně zvoní
kopyta vypuštěných koní...