Zvedám se z promáčklého gauče,
v hromadách knížek a časopisů
pátrám po zběsile hrajícím
mobilu,
obývák ještě halí smířlivé pološero,
/v ložnici nikdy nespím - bojím se
podivného ticha)/
Opět je o něco temněji,
venku mlha a zdá se, že prší
/opravdu netuším, kde mám deštník/,
rozespale zapínám žehličku,
čistím zuby a ze šňůry sundávám
vyprané tričko.
Poslední okruh -
zrcadlo,
lednička (bláhově doufám,
že v ní je něco k snídani),
najít klíče
a pak už rychle
seběhnout na trolejbus
(pokud zas ujede,
zajdu se nasnídat do večerky).
|