Splétám verše na stránky nepopsané,

slovo za slovem, co v mysli vytane.

Však uveřejnit mi je nedovolí

strach z kritika či okolí.

Kritik, ten věčný pán

a slov nepovedených kmán,

ten zadupává slova má,

co byla v srdci vetkaná.

Kdyby tak návod dal a radu,

já nepovažovala bych jej za záhadu.

Však do země zadupe mou poezii,

udusí moji fantazii.

Sám však nenapíše nic než kritiku

mladých básníků

a pohřbí mnoho krápníků

slov linoucích se ze srdce dotyků.