|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Tak vy vopravdu nechcete slyšet tu historku? ptal se těch lidí znova a znova dědek. Jak bylo tehdá všecko takový lesklý a kluzký...
Ne! odbyl ho fotr. Užs to řikal nejmíň milijónkrát!
Dvě neděle na to už dědka polkl ústav, kam ho s macechou odvezli.
A o měsíc pozdějc už byla kremace.
Umřel asi od žalu nebo co, napadalo Tomáše pořád dokola. Bylo mu z toho připitoměle smutno.
Sháněl se při oslavě dědkovy smrti po čistý sklenici.
Zkus to ve špajzu, kdoví, kde to tady v tom bordelu to všechno měl, zamračila se Tomášova macecha, kdo tohle bude uklízet, to teda nevim, to bych rači nedědila. Zachechtala se.
Rozhodl se zkusit to v kuchyni a cestou tam narazil v chodbě ne dveře na půdu - byly schovaný za závěsem.
Je to vůbec možný? kroutil hlavou. Zapomněl jsem na ně. Úplně se mu z hlavy vytratilo jejich zaprášený žlutý sklo, za kterým jako dítě vídal obličeje a stíny neexistujícíh příšer.
Vždycky utíkal za dědkem do kůlny a pak se k těm dveřím vracel, a znova a znova, pokaždý ho dědek uklidnil, smáli se tomu..
Zapomněl jsem.
Jde po schodech nahoru.
Skřípou.
Najde tam pokojíček ze starých krámů, místo, kam se dalo jedině schovat, když pro něj měla k dědkovi přijet macecha..
Všude prach.
A peří z roztrhaných duchen.
Spousta zvadlýho, mastnýho, šedivýho peří.
Za pavučinou potrhaný záclony je všechno tak, jak na to zapomněl, hračky, skříňka s bižuterií - to byl koutek jeho mámy, když byla ještě holkou, ale to už je dávno... všechno už je strašně dávno..
Znova se mu v dlani zalesknou barevný kamínky, hlavně ty modrý, krásně a krutě, to jak se mu oči naplní slzama - malý okýnko ve štítě se rozpíjí a mrká na něj - připitoměle a smutně.
Jde dolů.
Ty sklenice jsem nenašel, hlásí těm lidem a otáčí hlavu tak, aby neviděli jeho zarudlý oči. Hm, usměje se někdo. Hm.
Nasedá do auta a jede pryč.
Od všech a ode všeho.
Je zas uřvaným děckem - ale dneska je právo bulet na jeho straně.
Vyjede na kopec a kouká na město, kterýho má až pokrk. Do pusy se mu znova a znova lije hořko - chutná to jako gentian, ta vodička na afty.
Škareď mraků přichází záhy, kupy a kupy ohavnejch černejch chuchvalců. Spustí se déšť a obrovský duhově barevný kapky začnou bombardovat širošerej svět a jejich plácání ho pomalu uspí - - všechno je lesklý a čistý a kluzký.
|
|
|
