|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
 |
Potemnělou grafikou sdružují se stínohry, pásma skřehotavých motýlů i lidské vši polykající všelicos, jenom ne myšlenkovou spásu. Elektrické varhany jsou zapojeny, nálada mistra sbormistra je v bodě varu, publikum výská, kolotoč se točí a my jsme odhodláni jít do toho. Sebereme si své saky paky, balík červotočů ponecháme osudu a odejdeme do státnické hospody. Tam se postarají o jistotu, abychom již nikdy nemysleli na zlé věci- nabídnou nám kakao, sušenky, limonádu, pivo, kafe, rum, vajíčka natvrdo a oranžového slimáka. Testujeme- ó jaké to bohaté pohoštění, ó, zdá se, že opravdu jsme přítomni v civilizovaném světě, ó my se máme pohádkově s tímto občerstvením výtečně, jak momentálně vy, to je nám již z nebes lhostejné. Po dobrém chutnání poděkujeme za přání. Kategorické psaní v situaci extáze je naprostý vrchol všeho pozitivního v nás, okupantech génia loci měst a vesnic-mramorovým srdcím praskají cévy, dědečkové se skleničkami dostávají infarkty, někdo se hlasí, že už se pokakal, jenom by chtěl, aby mu někdo utřel zadeček. Zkrátka a dobře, je to tu nahnutý. Horizont práská bičem vertikálního. Mstící se bestie se již chystají na další zákrok- my ale nejsme plně odhodlaní se ho účastnit, když ve stejnou dobu poběží maratonec X na měsíc! Poslední cigareta, poslední panáček, jedem pracovat do války. Hej hou, hybaj se kultivovat. A to jak po zevnějškové, tak po duševní stránce. Třeba jednou vznikneme jako bozi číhající na písmena utíkající po zpátku, ovšem jsou jisté pochyby, proč by takový proces musel potkat zrovna je,propadlíky zvláštní školy. Sem dej čouda a uč se býti rasistou. Nikdy nevíš, kdy to budeš v životě potřebovat. Proto žádné -ahoj mami-, -ahoj tati-, ale úderné -osude ostudou tě zrasím-Chlapáctví za bílého dne, to jest naprosté upevnění své důležité role v dramatu Svět jako sen a skutečnost. Přidejte nám ještě jeden sférický lupínek, poklopec člověka má hlad. |
|
|
