Na červený ukrajině uháněl Marián – debil
A zdravil každýho koho potkal
Lidi ho znali
A tak ho taky zdravili
Jednou když jsem vynášel smetí
Vybaf na mě Marián z popelnice
Sháněl oblečení,jídlo a hračky
Dal jsem mu pornočasopis kterej už mě přestal bavit
Marián mi poděkoval a pokračoval v hledání něčeho užitečnějšího
Pamatuju si – když jsem byl malej
Hrál jsem si s ním párkrát :
„ Mariáne ! žijem v Rusku,Československu nebo v Argentíně?“
„ V Argentíně!!! „odpověděl
Pamatoval si vždycky to poslední
Jednou mu sígři namazali chleba hovnem
Nesežral jim to
Pitomečci nevěděli že mu za to musej dát aspoň gumovej balón
Aby si moh jít zakopat na velký fotbalový hřiště
Kde hráli jeho bozi Okresní přebor
Málokdo věděl kolik je Mariánovi roků
Málokdo věděl odkud se ten veselej debil vyloup
Jednou vyhrabal z popelnice polozlomenou brankářku
Chtěl si s náma zahrát hokej
Postavili jsme ho do brány
A pálili to do něj tenisákama i pukama
Jinej by uhnul – Marián ne!
Nechal se skoro rozsakrovat
A ještě se u toho skvěle bavil
Dneska už nechytá
Dneska už tu možná není
Ta dobrá duše za hračku a za přízeň
Věrná jako pes
Dlouho jsem ho neviděl
Třeba už jezdí na tý svý ukrajině Pantátovi po dvorku
Myslím že i tam mu pozdrav vrátěj…
|