|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Milí mí křídlatí duše
sním vás a zpívám
i když vás nemyslím
a zpívám vás ve tvarech
duše i těla
Je blízkost - jsou bezbřehé pláně
kolíbání, které se kloní
až k přílivu čáře - až tam
- jak vzít do rukou moře?
jak dát mu tvar?
Jak růst jím,
když chutná tak slaně
když dálky blíží k nám
k našim rukám tady a teď
Je hranice blízkostí
a za blízkostí už prý žádné tělo,
žádné ruce, žádná bolest
mořských vln, příchodů, odchodů,
nejistot
- tak možná někdo nechce mít na duši
stín, nechce mít další bolest
která člověka umírá
nechce mít viny
a černá mu kazí obrazy cest
A jiný stín přijme
přijme si smrt
a teprve za blízkostí
nachází "jedno" - postel DUŠE
co Odysseus jen pro sebe a svou ženu
vytesal, tady už strom po ranách sekyrou,
tady už ruce, síla,
- tady už svět za blízkostí,
kde neustále hrozí
smrt ze ztráty toho jediného
- toto je pískový hrad
na pobřeží, toto je krev, když vlny běží a my
znovu a znovu ...
toto je loď, která přesouvá nás
mezi pevninami ...
|
|
|
