|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Ležím na posteli,schoulená.Přemýšlím a poslouchám ticho a prázdnotu.Prázdnotu uvnitř a ticho vně sebe.Je zvláštní, jak se navzájem doplňují.Každý alespoň někdy pocítil samotu a uslyšel ticho.Stačí jen na chvíli zastavit ten kolotoč dní,nevšedních zážitků,které plynou a plynou...a najednou je člověkovi 20,30,...60let.Připadá si starší a slabší.To není čas,co nás pohupuje stále blíž a blíž k "onomu světu na druhé straně", ale jsme to my.Neustálým spěchem,mrzutostí a všemi těmi špatnými věcmi...
Zkusili jste se během deště zastavit uprostřed silnice,náměstí a nechat po sobě stékat kapky studeného jarního deštíku?Že je to bláznivé?!Zkuste to,budete si připadat...nějak jinak,plní energie-odhoďte alespoň na chvíli tu vážnou masku a nasaďte spokojený úsměv!Zkuste jen tak mezi chůzí 2x,3x poskočit,na chvíli zapomenout na čas...Tak jako já teď za pomínám na to,že jsem slyšela ticho a cítila prázdnotu.Zavírám oči a vybavím si tě přímo vedle sebe.Stojíme na náměstí,prší a my po sobě necháváme stékat kapičky času...
|
|
|
