Lucien Zell:
EDENINA PŮLNOČNÍ KRAJINA
Nebudu se už nikdy bát jít středem.
Duchovním jen principům se svěřím.
Nevyměním je za klíč k materiálním dveřím.
Tu chybu já dělávám pokaždé výhradně jen předem.
Můžeš svým životem si lhát
a pravdu říkat jako lest.
Musíš jen vše nechat jako křídla
klesat a stoupat, chceš-li se vznést.
Můžem si vybírat semínka,
která zemi rozumí.
Eden! Já dělám vše, jak jenom umím!
Můžem si zvolit plevel,
kterou jsme spolu kropili
a nový svět v očích dcery
uvidím ve chvíli.
Eden!
Já dělám všechno, co lze jenom ustát!
Mít jenom dost síly ďáblem nebýt veden
a přitom dost slabým člověkem ještě zůstat...
Láska přichází ke ztrátám a objevům
v půlnoční krajině Eden.
Kolik ještě věží naší pýchy
svým pádem zemi poraní,
než uslyšíme ten zvláštní hlas tak vlídně tichý
ve skrytém zpěvu jeho volání.
Lucien Zell:
Eden´s Midnight Playground
I´m not afraid anymore.
I´m not going to trade my spiritual keys
for any material door.
I´ve already made that mistake before.
You can tell the truth, and live a lie.
You have to let things, like wings,
rise and fall if you want to fly.
We can choose the seeds we plant…
Eden! I am doing what I can!
We can choose the weeds we water.
I can see a new world in the eyes of my daughter.
Eden! I am doing what I can!
Just strong enough not to be a devil,
just weak enough to be a man.
Love goes to the lost and found
on Eden´s midnight playground.
How many towers must fall
before we´re going to hear the Spirit´s call?