Opral hvězdu do neznáma
Ruka se vrátila po noci
Indiáni tlumí rušné řady
Sny poznáváme, vedou stromořadí
Oči schodů na nichž míří David
Směrem ke klášteru pojíst hrozny
Kolem dětí které se podobají
vrtulím
Bušil na dveře pírkem z kachny
něžný David, vytesaný, hladký
Rty mu popraskaly, pojedl je žár
Fragment jeho nohy se rozklepal
V oknech se honí záclony
Bombastické řady pěšců střílí něhu
z dlaní
David se rozběhl s pavím řevem
až do Indonésie, jiskry měl od běhu.
Utrhl cestou do herbáře tamního starce
déšť štětkami potíral ulice
A v bouři noci se hvězdy rozhodly
pro slzy
Letadla kalendářů udělala výkrut
Tak jemný jako mramor Davidův
Rostlinám v útrobách rašily ostny
Ostré pondělky umístěné v rozetách
Motýlí křídlo ztrácí prach
Loď plnící pero pluje slova
na list
|