Měla vysoké podpatky a na svých trombotických nohách se vlnila ulicí Byla cítit myšinou laciným vínem Odporností... Přitočila se ke mně "Hej, mladej, už si to někdy dělal s vopravdickou ženskou, s vopravdickou KRÁLOVNOU?"
Podala mi zelenou láhev kde se na hladině vznášelo devět utopených mravenců Sedli jsme si na starou zeď pozorovali stárnoucí den a plápolavé ohně zažehující se v každé ulici "Víš, jsem jiná. Kurvu ze mě udělala tma..."
Potom se vyzývavě rozkročila Nade mnou i nad tím městem A také nad auty která jezdila všemi směry Nad řekou která se jako velká pulzující céva hnala po spánku mihotavého města... "Dnes se nebudem líbat na rozloučenou a jestli sem přijdeš příště... ..jestli sem přijdeš příště tak už zde nejspíš nebudu Mají mne totiž co nevidět balzamovat"
Měla vysoké podpatky a když odcházela říkal jsem si že hezčí holku už v životě
nepotkám
|