Až odejdou tvoje stíny,

pocit blaženosti,

neviny

a zazvoní na dveře nové ráno,

uvědomím si

(asi),

jak moc se mi po tobě bude stýskat,

všechny ty nedokončené příběhy

zůstanou viset s nápisem

to be continued

- navždy...

Doufání v návrat se rozplyne

jako škraloup na polívce,

protože ty ses už tehdy nerada vracela,

nevím proč,

někdy už je člověk prostě takový,

nemám rád tyhle typy

a přesto jsem k jednomu z nich cítil něco víc

než nenávist

...

Odejdeš

a Svět spadne ještě níž,

bude klesat společně s mým srdcem,

dokud se nerozbije o podlahu

a oranžové vesty ho nezametou s nedopalky a papírky na lopatu,

pak ji vysypou do vozíku

a objedou s ním půlku města,

třeba je potkáš

při svých toulkách...

třeba...

Až odejdou tvoje stíny,

vytvoří se jeden velký na mé duši,

ale ten se už nerozplyne

nikdy...