|
|
|
JSEM TU SPRÁVNĚ V POHÁDCE ? Autor: MARYLA (Občasný) - publikováno 29.10.2001 (20:02:00), v časopise 12.11.2001
|
| |
JSEM TU SPRÁVNĚ V POHÁDCE ?
Místo: jeskyně nedaleko královského zámku, jenž se nachází za sedmero horami,patero lesy a čtyřmi (i když možná jen třemi) řekami.
Osoby : Drak - postava samozřejmě záporná
Člověk - profesionální padouch
Ještě někdo
V přítmí jeskyně uviděl jakési zvíře, nebo jak to nazvat, které s chutí večeřelo nějakou zeleninu. Nevypadalo nijak zvlášť nebezpečně (snad až na jeho rozměry ), podíval se proto na papír, který držel v ruce. Bylo to něco jako zatykač, s tím, že ho vydal sám pan král.
„Dobrou chuť.“řekl, čímž překvapil ono neobvyklé zvíře. „Ty jsi drak ?“ zeptal se.
„Patrně ano.“
„To znamená jsi, nebo ne ?“
„Jsem.“přiznal drak, který už měl dost všech těch odvážlivců usilujících mu o život. Tihle odvážlivci byli většinou rytíři nebo ševci. Drak nechápal proč právě ševci mívají takové přehnané ambice a ne například kováři nebo pekaři. Také si nebyl jist, zda by raději padl z ruky rytíře nebo ševce. I když rytíř by snad byl lepší, být poražen obyčejným ševcem, by bylo přece jen poněkud ponižující. Ale popravdě, drak prozatím neměl v úmyslu hynout.
Ale tenhle vetřelec nevypadal ani jako rytíř, ani jako švec.
„Tak to jsem tady dobře.“zaradoval se vetřelec, a aniž požádal o dovolení, posadil se na kámen naproti draka, na zem položil batoh.
„Nikdy jsem žádného draka neviděl .“ oznámil. „Víš proč jsem přišel ?“ zeptal se po chvíli .
„Vím.“odpověděl drak. „Taky jsem to četl. Přišel jsi mně zabít a za odměnu se oženit z princeznou.“
„Raději bych se tomu vyhnul.“odpověděl člověk dvojsmyslně. „Přišel jsem se s tebou domluvit. Samozřejmě kdyby to nebylo možné...“ významně pokrčil rameny.
Drak si ho změřil kritickým pohledem.
„Nemáš ani meč.“
„Meč ?“ podivil se člověk. „Nenech se vysmát.“
Vytáhl s batohu nějakou věc velikosti hrušky, něco z ní vytáhl a vyhodil ji z jeskyně. Za chvíli se ozval výbuch. Na drakovu hlavu se ze stropu jeskyně sesypalo pár kamínků.
„Co to bylo ?“ drak se lekl, ale nedal to najevo.
„Granát.“
„Jak soudím, používá se to k zabíjení ?“
„Dá se to tak říci.“
Drak si ho chvíli zvědavě prohlížel.
„Ty nejsi z téhle pohádky.“ nebyla to otázka, spíš konstatování.
„Ne.“
„A odkud ?“
„To je dlouhá historie.“
„A to tak pospícháš zabít bezbranného draka?“ drak, už jen proto, že byl drakem, nebyl samozřejmě zas tak bezbranný, ale nepatří snad přehánění k diplomacií ?
„Říkal jsem, že bych se tomu raději vyhnul.“
„Tak ze které pohádky jsi ?“
„Vlastně z žádné, tedy ne z pohádky pro děti.“
„Dospělí přece pohádky nečtou.“
„Nebuď naivní. Čím je takový James Bond nebo Supermann, když ne pohádkou ?“
„A kdo to je ten superman a ten... no ten druhý ?“
„Klaďasové.“ člověk se zatvářil pohrdavě. „A já osobně jsem něco jako profesionální padouch.“
„Fakt ?“ zaradoval se drak. „Hned jsem to tušil, když jsi sem vlezl. Já taky jsem záporný hrdina.“
Tím vyznáním se mezi nimi navázalo něco jako tenká nit bratrství, jaké znají jen záporní hrdinové.
„A v jaké pohádce konkrétně vystupuješ ?“
„No právě. To je ten problém. Pořád mne přenášejí, teď do westernu, pak zase do detektivky, potom třeba do sci-fi. Už jsem toho měl tak akorát, a řekl jsem si, že si s tím dám pokoj. Zvláště, že v hloubí duše jsem kladným hrdinou.“
Drak pochopitelně neměl rád kladné hrdiny. Odplivl si tedy ohněm směrem k v hloubi duše kladnému hrdinovi, pár centimetrů od jeho nohou.
„Fuj, ty jsi mně ale polekal.“ řekl ten bezstarostně. „Ale nevíš co děláš.“zvedl batoh plný granátů, semtexu, nábojů a podobných užitečností. „Trefil by ses do tohohle a oba bychom byli mrtví. A tak na okraj, v mých rodných pohádkách by ses skvěle uplatnil coby plamenomet. Šel bys tam se mnou a dveře všech bank by před námi byly otevřeny.“
„Tady někdo tvrdil, že je vlastně kladným hrdinou.“řekl drak ironicky.
„Co chceš. Zvyk je zvyk.“pravil člověk bezstarostně. „Je ta princezna aspoň hezká?“
„Ty si myslíš, že kdyby byla hezká, že by pro ni takovým způsobem hledali ženicha.?“
„Takže to není pravda, co o tobě říkají?“
„Jasně, že ne, já jsem ve skutečnosti vegetarián.“
V té chvíli se zevnitř ozval nějaký divný zvuk. Člověk vytáhl z batohu samopal a šel se podívat co se děje.
„Někdo ti přinesl večeři. Leží tam zabité jehně. A když ty nejíš maso, tak bych snad já mohl ?“
„Otrávené. Co si myslíš, že jenom ty se chceš stát pánem poloviny království?“
„A kdo říká, že chci vládnout královstvím ? I když jako správný padouch, bych měl chtít udělat tady pořádek.“udělal grimasu hodnou nejpadouchovatějšího z padouchů, načež rezignovaně zakroutil hlavou. „Líp by mi vyhovovalo například zlato. Myslíš, že by mi dali místo princezny, řekněme tolik zlata, kolik ona váží ?“
Drak vypadal pobouřeně.
„No tohleto, to je fakt vrchol cynizmu, ptát se zrovna mně na něco takového.“
„Já s tebou jen mluvím otevřeně, jako padouch s padouchem.“bránil se člověk.
„A už jsi mi málem začal byt sympatický.“drak si odplivl, tentokrát však dál od batohu s arzenálem. „Upozorňuji tě, že já se tak snadno zabít nenechám. Lepší než ty to zkoušeli.“
„No no, nemusíš se hned urážet, kdo tady mluví o zabíjení? Já jim půjdu oznámit, že jsem tě...“výmluvně si přejel rukou po krku. „Oni mi zaplatí. Přestěhujeme se do jiné pohádky, ty rozšíříš trochu děsu a hrůzy, potom se na scéně objevím já, a tak dále. Zisky rozdělíme na polovinu.“
„Ha, ha.“řekl drak ironicky. „Všechno je strašně jednoduché.“
„To netvrdím. Život není pohádka, ani v pohádce.“zatvářil se spokojeně, jako by se mu tato absurdní myšlenka velmi zalíbila. „Tak co, souhlasíš ?“
V téže chvíli se ale u vchodu do jeskyně objevila nějaká postava. Byla tma, není tedy jisté zda to byl rytíř nebo švec, anebo možná to byl opět někdo úplně jiný.
|
|
|