Kačer má kačenku
a kačenka má strach,
že nebude žíti
její milovaný vrah.
Kačer se však bojí,
že jim odpojí
vodu milovanou
a oni osiří, spolu s vanou.
Oba tento krátký čas žijí v obavách,
že život jejich založený na pěnách
do koupele, rozplyne se a do postele
vklouzne duše majitele ve zcela čistém těle…
Odpadem voda tiše odtéká,
kačenka už se neleká.
Na dně zůstanou už jen chuchvalce pěny,
v nich po proudu dva žluťásky uvězněny
všichni nechají a pak prchají,
jen si šeptají…
Světlo zhasne a kačer žasne,
na suchu je vše jasné…
Kačer má kačenku
blízko, ne však na dosah.
Kohoutek jen tiše kape
a každý z nich chápe,
kdo byl ten nenáviděný vrah!
A tak dál potají jen tiše čekají,
až vodu připojí a šťastně přečkají
další noc bez sebe
ve vaně místo postele…
|