Snad tisíckrát jsi rozesmál mé tělo –
pištělo levným štěstím jako nad hrncem pára
A vůbec - kolikrát ses již nořil v odemčeném klíně?
Kolikrát pouštěl rybičky prozkoumat dívčí terén?
Nespočetněkrát, jistě nespočetněkrát...
Oloupal jsi hedvábí ženského tajemství
propůjčil tělu vůni rozechvělého chtíče
a také já nechala se zahalit šátkem vášně...
Kolikrát ještě podlehnem?
Nespočetněkrát, jistě nespočetněkrát...
Pojď – zbavme se zlevněného blaženství –
raděj utíkejme v náruč prosté louky
Tam usedni po mém boku
a pak nastavme nebi své oči...
„Prožil jsi jej?“ „Ano – nespočetněkrát, zcela nespočetněkrát...“
|