Jiskřička pavučiny a zvon léta babího

- tichounce doznívá -

Posvátná melancholie myšlení vlastního

- zlehounka odplouvá -

Titěrné molekuly vody pozvolna se vsřebávají

- do tvého těla -

Chrámu božího, kde na varhany hrají

- stoletá děla -

V zákopech lavice dřevěné, kostelní

farář s kulometem dále se nemění

za neslyšného řevu pásů panenských tanků

- pálí, výstřel, co výstřel -

na plášt davu snáší se hradba spánku.

Čas se zastaví, dědictví synů na povrch vypluje

až Ďábel svěcenou vodou se omyje

Sám v hávu andělském ke kříži se staví

- kajícník -

papež, jak Caesar nedbalým pokynem ho zdraví

Jediným pohybem, palcem od hrdla dolů

a tobě dochází.....máš smůlu!

V rouše beránčím ve jménu spasení

- bomba dopadá -

Slunce se zahalí do peřinky prvního nádechu,

- jak tiše uspává -

kdo tuší svou hodinu poslední?

Slušivý obleček utkaný z plynu, nadlouho přivolá tížívou VINU