Byl nebyl jeden krásný den a na finačním oddělení to zase vřelo. Hráli si tam účetní šotci vybíjenou s interními doklady. Nad tou nesmyslností by se jeden podivil, ale jim se to ohromně líbilo.
Posléze se jim to zazdálo být příliš dětinské, tak s inteligenci sobě vlastní vymysleli novou hru: "Ty běž vole z kola ven." Došlo i na ty méně inteligentní počítače. A protože odmítaly spolupracovat, je zcela zřejmé, že vypadly hned v prvním kole.
Tu zčistajasna rozrazila dveře osoba. Ne ledajaká a v rukou ji zářila modrá světýlka. Šotci se zarazili a foukli. Nestalo se zhruba nic, jen modrá světýlka se začala snášet k zemi.
I shlukli se účetní šotci kolem té prapodivné záře a v prachu mezi milióny jejich žlutých tělíček si to graciézně trůnila průvodka faktur. Jen tak se ušklíbla s pocitem, že s těmi tady dole nemá cenu se zahazovat a poté, co se šotci začali uchichtávat, celá zbělela zlostí. A protože se tvářila tak panovačně, začali po ni šotci šlapat. Kopali do ní, plivali na ní a ječeli odporná slovíčka hnusu.
Tu se shůry k zemi svezla ruka a průvodku zvedla.
Hleděli do výšky na tu bílou papírovou zášť a nechápali.
A průvodka? Ta jim přísahala věčnou pomstu za potupu, kterou ji provedli. Šeptala jim hrůzná slova zkázy, která se měla co nevidět vyplnit.
A byl opět jeden z těch dnů, kdy by si šotci rádi hráli třeba na schovávanou s pokladními doklady, ale na finančním oddělení bylo nezvyklé ticho.
Všude po stole ležely bílé mstivé průvodky faktur. Zabraly každý centimetr čtvereční pro sebe a s vítězným úšklebkem shlížely shůry do kouta na malá žlutá tělíčka rozplácnutá pod šanony s účetní závěrkou...
|