|
| |
 |
Ekonomická pohádka o drakovi
Autor: MARYLA (Občasný) - publikováno 6.10.2001 (00:14:44), v časopise 12.10.2001
|
|  |
EKONOMICKÁ POHÁDKA O DRAKOVI
Za osmero horami, desatero řekami, jedním potokem a blíže neurčeným počtem lesů, kdesi v místě zvaném pohádkový třetí svět, bylo,nebylo, jedno velmi malé, velmi chudé království . Bylo tak chudé, že chudí byli nejen takzvaní obyčejní lidé, ale i král a jeho poradci ( vskutku : toto je možné pouze v pohádkách).
A tito královi poradci , jinak řečeno ministři, tedy vláda, se jednoho dne sešli a rozhodli se něco s tím konečně udělat.
„ Kdyby k nám jezdili obyvatelé okolních království“ konstatoval kdosi „a utráceli zde své peníze, patrně bychom nebyli tak chudí.“
Ostatní s tímto míněním souhlasili.
Ale jak přilákat turisty, kteří sem nikdy nejezdili ?
„ Kdybychom tak měli nějakou pamětihodnost, například nějaký architektonický skvost“ povzdychl někdo.
S tímto rovněž nebylo možno nesouhlasit.
A což takhle vybudovat nějakou gotickou katedrálu či renesanční palác?
Avšak kdo uvěří, že cosi, co tu nikdy nebylo, zde stojí po staletí ?
Patrně nikdo. A i tak, vybudování takového architektonického skvostu nebývá levnou záležitostí.
Tento návrh byl proto zamítnut.
A tak se královští rádci dále radili. Radili se tak po několik dní až dospěli k rozhodnutí : v království se objeví ... drak. A drak, jak už to draci mají ve zvyku si bude k obědu přát princeznu.
Na moci tohoto rozhodnutí se královstvím začala šířit zvěst, že v horách nedaleko hlavního města se usídlit se drak.
Zavládla panika.
Po nějaké době drak oznámil, že ho omrzelo živit se kamzíky a jinou horskou zvěří a buďto dostane k obědu princeznu, nebo...
Král tedy vydal dekret, z něhož vyplývalo, že ten kdo zabije draka, dostane za odměnu princeznu za ženu a polovinu království.
Do království se začali sjíždět různí dobrodruzi z okolních i vzdálenějších zemí.
A než se vydali utkat s drakem, museli si opatřit vhodnou zbraň, museli se dobře najíst a tak dále a tak podobně . Nikdo s těchto odvážlivců se však už nikdy nevrátil ( Co se s nimi ale dělo, když drak byl pouhou smyšlenkou ? To doposud zůstává nevysvětlitelnou záhadou.).
Přijížděli další odvážlivci , ti opět kupovali zbraně... Zbrojařský průmysl začal vzkvétat.
Po nějaké době se do království počali sjíždět lidé, kteří neměli v úmyslu zabít draka, ale které přivedla pouhá zvědavost. Bydleli v nově otevřených hotelích, jedli v nových restauracích, kupovali veskrze kýčovité suvenýry vyrobené místními řemeslníky. Chovali se prostě jako turisté.
Království se pomalu stávalo ekonomickou mocností
A tak by tomu bylo dodnes, kdyby ne jeden z oněch na začátku zmíněných obyčejných lidí.
Tento člověk bylo ševcem. Přesněji řečeno ševci byli jeho předkové, on po nich zdědil ševcovskou dílnu. Boty však nešil (přestože to uměl), jelikož v dobách, kdy království bylo chudé, nikdo v botách nechodil, a nyní, když bylo ekonomickou velmoci, došel k závěru, že je stvořen k vyšším cílům než-li produkce obuvi.
Svou příští kariéru začal analýzou zvěsti o drakovi. A protože pohádkoví ševci bývají inteligentní a on nebyl vyjímkou, brzy přišel na to, že s tím drakem něco není v pořádku.
I vypravil se do hlavního města, řečeno pohádkovým jazykem, zahubit draka.
Neudělal však nic z toho, co dělali jeho předchůdci. Neobstaral si meč, nepojedl v žádné nové restauraci, nerozhlašoval, že se chystá na setkání s drakem.
Počkal až nastane noc, po tichu odešel a ... vrátil se.
Co objevil v drakově jeskyni je zahaleno hlubokým státním tajemstvím. Jisté je pouze to, že po návratu poslal někomu dopis ( ani dnes ještě není zcela známo komu ) s poznámkou „ Otevřít, kdybych zmizel beze stop“.
Pak požádal o audienci u krále (její průběh snad poznáme po odtajnění archivů...snad).
A potom už vše bylo jako v pohádce. Drak přestal ohrožovat království, švec se oženil s princeznou, obdržel polovinu království, a po nějaké době se stal králem království celého.
Do království přesto i nadále jezdí turisté, každý totiž touží vidět jeskyní, ve které žil strašný drak.
Dlužno dodat : od těch dob všichni obyvatelé království žiji dlouho a šťastně... jak už to v pohádkách bývá.
|
|
|
