|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vážně. Vážně jsem se lekla. Jak seshora dopadl pruh
světla jako látka trhaná někým s prstama
nahýma od barev. Řekla. Trhaně
prodýchávala vnitřek - to sedm tónů zaseklo se v pruzích
bílá, černá, bílá, černá - to jsou jen přechody to jsou
mezery mezi jmény ale barvy! barvy téhle
plisované látky téhle hlíny zobracené nožem tohohle
výkřiku pláten tkaných prsty které škrtily Znovu
se propadala a prodýchávat vnitřek šlo jen s useknutím jedné
ruky tvrdé jedné ruky zněžnělého hlasu ... ze záhrobí co oblíkneš je
kroj je uniforma je jméno, náhrobek
Odtrhla svůj pruh.
Rám. Znám rány znám rámy tak lehce posunutelné od všeho
k ničemu. A potmě sbíjí se dřeva. Jen hmatem
se sbíjí pevný rám. Tam svůj pruh zamotám, tam se svinu
svůj nádech výdech vinu
svou vinu své tahy jemné jemným ...
|
|
|