TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

>		Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Stručný úvod k tvrdé poezii
Autor: ostrich (Občasný) - publikováno 21.2.2006 (00:22:34)

Jak hadr ždímej
metafory

Stírej prach pečlivě.
Nadvakrát.

Jen čistá DNA
svitek spory

Pronikne hradbami.

Zlomí práh.

Poznámky k tomuto příspěvku

ztratila (Občasný) - 21.2.2006 > nejvíc mě dostal název, to jsem se těšil, vnitřek už moc tvrdej není. stručnej jo. čili tak nějak napůl. neurazilo, do kolen nesrazilo.

		<reagovat

Barča (Občasný) - 21.2.2006 > Zajímavé, úspornost v tomto případě působí až dramaticky ...		Body: 5

		<reagovat

jaroslava.anna (Občasný) - 21.2.2006 > Tak nějak to bude- jak hadr ždímat metafory atd. My myslím, že se ti to povedlo, ale jsem tu nová a tak nebudu dávat ihned nejvyšší bodování. Třeba se překvapím a naleznu tady závratně krásnou prácičku a co pak s ní?		Body: 4

		<reagovat

Lei (Občasný) - 21.2.2006 >		Body: 4

		<reagovat

opožděné zrcadlo (Občasný) - 22.2.2006 > Prach?

		<reagovat

rohe (Občasný) - 22.2.2006 > supr.. teda hlavně závěr..		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

Naty (Občasný,Redaktor) - 24.2.2006 >		Body: 5

		<reagovat

Kelly (Občasný) - 27.2.2006 > dobrý... připomnělo mi to hlášku, kterou říká Kazan Somr v nějaké Páralově knize, jak se jen jmenovala? "...a tvrdě na dělohu" ;o)		Body: 5

		<reagovat

Ondrej Kern (Občasný) - 15.11.2006 > Přijde mi to řemeslně zručné, čili formálně výborné. Co do obsahu souvislost spíš jenom tuším, i po několikátém čtení. Když v prvních dvou strofách sleduješ metaforu "hadru", je to jasné. Když v posledních dvou strofách sleduješ "pronikání/prolomení", i to je jasné. V tom prostředním obraze mám ale problém sledovat souvislost s předchozím a následujícím, proto ta nejasnost. Jak vidíš, ostatní si všimli především buď názvu, nebo pointy, nebo rytmu. Proto si myslím, že ani jim nebylo docela jasno.		Body: 4

		<reagovat

	ostrich (Občasný) - 15.11.2006 > Ondrej Kern> Říká se, že kdyby autor uměl vysvětlit to, co napsal, nějak jinak, napsal by přímo toto vysvětlení. Nesouhlasím, a kdybych se do tohoto vyjádření nebál více obout (bojím se, abych se nenazul do toulavých bot, které by mne odnesly od práce, ach ouvej chléb náš vezdejší jen za životní čas koupen být může...), řekl bych že nesouhlasím velmi důrazně až zuřivě. Autor tvrdé poezie by velmi dobře uměl vysvětlit to, co napsal. Uměl by to rozprostřít jako pohodlný koberec pod nohy čtoucím, aby mohli být vedeni královskou cestou všemi zákrutami k poznání krajiny okolo se rozvírající. Autor tvrdé poezie VÍ, CO chce říci. Autor měkké poezie se mu mírně (po)/(u)smívá, protože vedle jednoho červeného koberce vidí tisíce barev a cest jiných, které jasné obrysy krajiny jednoho upřeného pohledu rozpouští do světa jaký je sám o sobě, do světa nepoznatelně nekonečného, nejednoznačného, a proto ke všem smířlivého, pokorného či spíše lhostejného a bezhodnotového. Autor tvrdé poezie vykovává ostří formy, která má vykrojit ve zdech čtenářovy mysli ten samý tvar nového okna. Co nejméně zkreslený. Autor měkké poezie se směje - jaké zdi, vždyť je to papír... A tak dále, stejně, jinak. Metafora. Přenesení smyslu. Odkud kam? Z jedné mysli do druhé. Ze světa jednoho individuálního jazyka do světa jazyka druhého. Každý máme jiné obsahy slov, dokonce i těch zcela konkrétních. Naše domlouvání je fuzzy, mlžné. Však se také většinou doopravdy nedomluvíme. Jak to, že dohromady fungujeme? Popostrkáváme se jako balónky v prostoru, balónky s malinkým jádrem daleko uvnitř od pružného obalu. Jako atomy. Jako buňky. Osvědčený model. Který neznáme, jenom trošku jsme zatím nahlédli, ale opravdu jen trošku. Ne, přece jen bude lepší krátký vykovaný komprimát. I když se v něm tolik barev ztratí. Mp3 na myšlenky...

		<reagovat

Ondrej Kern (Občasný) - 15.11.2006 > Rozumím snadno Tvému argumentu, že autor by měl jasně umět vysvětlit, co napsal. Nesouhlasím s ním ale vůbec a přikláním se k opačnému názoru. Autor by měl vědět proč to tak napsal, ale ne vysvětlovat. Od toho je tu báseň atp. Smekám ovšem před Tvým rozlišením dvou různých autorů, resp. autor je jeden, vypravěči dva a všichni tři dohromady jsou každý sám za sebe. Plný souhlas, jen mě mrzí, že tenhle názor a způsob není obecně rozšířený. Problémem ovšem je, že vypravěč (tvrdé poesie) "má" vykrojit, což neznamená, že vykrojil. To je přání autora. Až z reakcí je patrné, zda-li se podařilo, nebo ne. S Tvým definováním metafory bych se stejnětak nestotožnil, protože to je definováno jako "přenášení na základě podobnosti" a ne mezi jednotlivými mozky, z jedné mysli do druhé. Tomu se totiž, tuším, říká telepatie. A jazykový solipsismus? Souhlas a nesouhlas, ten se snažím léčit si vědomě naivní vírou v "jazykové univerzálie". Občas o ní ale silně pochybuji. A nakonec: Jestli sis všechno Tvé výše řečené vědomě zvolil jako klíč k pohledu na "svět" (debilně řečeno, ale snad rozumíš), pak ten s kým hovořím, je pouze další z vypravěčů. Autorskou ironii (ve smyslu odstup), která stojí ještě nad tím vším (meta-), považuji za krásně a velmi velmi chytrou. Mp3 na myšlenky? výborné...

		<reagovat

	ostrich (Občasný) - 15.11.2006 > Ondrej Kern> Ouvej, jak rád bych se pořádně pustil do diskuze. Ale nemohu, nesmím si povolit, musím být supervizorem svého času, nesmím ho rozdrobit a ztratit. Promiň, možná nastřádám volný čas později. Snad jen teď podotknutí, že mne vždycky strašně udiví, jak málo z toho, co jsem vložil i třeba do předchozího textu, který vyvolal teď tvoji reakci, je doopravdy pochopeno. Zažívá to určitě každý, ale tady na internetu je to tak tvrdý return, je to tak zřetelné, že to až bolí, protože nejvíc bolí vlastní neschopnost. Nejde-li čtenář autorovou cestou, znamená to sice, že se aspoň na cestu vydal (z pohledu měkké poezie to stačí, to je cíl), ale taky to znamená, že se autorovi ztratil a vlastně jde jinudy než on (z pohledu tvrdé poezie je to autorova chyba). Ideálem je, když čtenář nejdřív jde autorovou cestou a teprve potom si na jejím základě postaví cestu svoji. Protože ovšem je ta nová cesta už tou předchozí společnou "předformována", mohou se na ní snadněji sejít, nemluví pak už jeden o voze a druhý o koze. (Samozřejmě to ale nemůže jít takhle jednoduše, ve skutečnosti jde v pochooení o přibližovací / oddalovací spirály, tohle vyjádření je samozřejmě zkratka skutečných myšlenek, ostatně jak jinak, rozumní lidé vědí, že diskutovat znamená postupně vytahovat pověstný ledovec za špičku zpod hladiny výš, protože to se dělá jen tehdy, má-li taková námaha smysl...) Zlatá milosrdná nevědomost autora o tom, co si doopravdy myslí čtenáři jeho papírových knih :-) Vždycky si říkám, že asi nechápu druhé ve stejné míře. A promítám si k tomu odhadovaný pravděpodobný historický vývoj jazyka (mj. porozumění jako vedlejší produkt jeho jiných - třeba manipulativních - funkcí), abych se znovu ujistil, proč tomu tak nejspíš je, a aby to tedy tak nebolelo. To není jazykový solipsismus (i když ten termín se mi líbí, zařazuji do slovníku :-), to je prostý pokus o popis reality, složité proti diskurzu až běda. Metafora v prvním plánu, nebo spíš v prvním pohledu na fuzzy smysl toho slova, vytváří novou představu uvnitř obecného (tedy nejdřív samozřejmě osobního) jazyka, umožňuje vybudovat novou představu na základě představ předchozích. Tenhle pohled je nejlíp vidět u překvapivých metafor malých tříletých dětí, které metaforu řeknou jako výsledek, pojmenování svého porozumění skutečnosti. V druhém pohledu jde pak o konkrétní přenesení představy z jedné mysli do druhé, kdy se metafora nejdřív nadhodí tak trochu jako návnada a zaujme-li, pak se musí vysvětlovat a vysvětlovat, až dojde k vysvětlení a pochopení. Kdyby fungovala telepatie, jazyk by být nemusel a nemusely by být metafory, opravdová reálná telepatie ovšem znamená vzájemné "načtení minulostí", neboť pochopení individuálního významu je dáno minulostí osobnosti, což znamená, že s každým telepatickým spojením se z jednoho "objemu mysli" stanou dva, takže telepatie by byla možná jen s neomezenou volnou kapacitou mysli. Čili asi to tudy nikdy nepůjde. Metafora je produkt inter-face. A tak dále ad libitum. Omlouvám se, víc toho dnes už raději nenapíšu, i když mne "svrbí klávesnice". Dík za zájem a bude-li trvat, někdy se to možná můžeme pokusit probrat až do vzájemného pochopení.

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + šest ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game