Je to zvláštní stav, synchronicita, spočívá v tom, že nám přijdou pravé věci a lidé v tu pravou chvíli. Asi to znáte, na někoho myslíte a pak ho potkáte. Nebo dlouho sháníte určitou věc a pak jednou prostě jen tak bloumáte po městě, jdete tam, kam jste původně ani nechtěli a kolem obchodu, který neznáte a tu určitou věc tam objevíte. Je to o určité šťastné shodě okolností. Jdeme do knihkupectví koupit dárek a rozhodujeme se mezi třemi knihami a nakonec koupíme jednu a pak následně zjistíme, že zbylé dvě ten dotyčný oslavenec již má a my jsme koupili jakoby náhodou tu správnou.

        Pokud jdou věci správným směrem, tak plynou, tečou jako řeka, kloužou jako namazané máslo. Pokud ne, tak se nikam nemůžete hnout, stále se snažíte a nejde to. Je to jako zkoušet projít zavřenými dubovými dveřmi, se kterými nejde hnout ani o milimetr a my se snažíme do nich stále strkat. Také jsem to kdysi dělala, hrnula jsem se do dveří, které byly zamknuty na deset západů a šíleně jsem se divila, že s nimi nemohu pohnout. Naopak do dveří, které se přede mnou otevíraly jsem jít nechtěla. Teď jsem se však rozhodla projít otevřenými dveřmi a ty zavřené nechat za sebou.

        Tvoření je radost, je to pro lidi přirozený stav. Přináší pocit uvolnění a štěstí. Je úžasné si vychutnat radost, tak jako tvoření. Zaměřením se na proces nikoli na výsledek získá člověk více radosti ze života. Není už pak tolik podstatné, zda se všem naše dílo líbí, protože nikdy se nemůže líbit vše všem. Protože každý je jiný a líbí se mu jiné věci. Někdy je pro nás samotné důležitější akt tvoření nehledě na výsledek uznání a na získaný obdiv.

       Synchronicitu můžete posilovat. Stačí si představit určitou věc nebo výsledek, kterého chceme dosáhnout. Je dobré si představovat, že tu danou věc už máme, že je součást našeho života. Možná se chvíli nebude nic dít a my si budeme myslet, že to nefunguje, ale najednou to přijde a je to úžasné. Synchronicita funguje. Pro negativisty a kritiky jen upozorňuji, že samozřejmě tyto věci fungují pro dobro, velmi těžko se dají využít k tomu špatnému. Protože synchronicita je podporována silami Vesmíru a tedy silami dobra. Věřit nemusíte… ale myslím, že každý uvnitř sebe sám cítí, jak to doopravdy je.

       Sněhová vločka je zázrak, je to zázrak tvoření. Nikdy není žádná sněhová vločka stejná jako ta druhá. A tak je i každý člověk něčím krásný a výjimečný.

       Je dobře, že sněhové vločky a růže může spatřit každý z nás. Tedy když o to bude stát. Já o to stojím a vy?