CÍTÍM SE...

jak vyprahlá pláň Měsíce, jak prach z vesmíru,

jak osamělý plamen na svíčce, jak černá čára na papíru.

Jak černá káva v černém hrnku, jak splašení koně, co tmou se ženou,

jak zasněný pohled z pustého Měsíce na Zemi obydlenou.

Jak hozený do koše sáček čaje, jak ruka zlomená,

jak ztracený šál co ve větru vlaje, jak značka na stromě, co nic neznamená.

Jak člověk bez zraku, bez sluchu, bez citu být bych chtěl,

jak motýl v zimě probuzený, co do mrazivé smrti s nadějí jara uletěl.